Článek
Seznámení s mým novým partnerem mělo něco společného. Úmrtí blízkých. A to mého otce, a manželky mého partnera- nezávisle na sobě.
Když zemře rodič, v novém vztahu to pravděpodobně nikomu dalšímu neublíží. Když však zemře, či se s vámi rozejde váš partner, na nový vztah musíte být prostě připraveni.
Nejspíše nás tyto velmi smutné události spojili, ale paradoxně nás i rozdělovali.
Po našem seznámení jsme si byli postupem času stále bližší. Nakonec jsme se rozhodli, že bychom se mohli konečně setkat, a uvidí se, zda k sobě najdeme zalíbení i osobně.
A i když jsem si byla vědoma, že mu umřela žena, co mě čekalo po příjezdu k němu byl pro mě šok. Kór poté, když mi ještě před mým příjezdem napsal, že se do mě asi zamiloval. V jeho pokoji se mi naskytl pohled na nástěnku velkou jako billboard, kde na všech fotkách byla jen ona. Po jeho zmínce: „jestli mi to vadí, tak to sundá“, jsem mu sdělila, že mi to nevadí - ale teď vím, že to byla jen zmatená reakce z šoku.
A zpětně si uvědomuji, že mě to i dost ovlivnilo.
Ano, věděla jsem, že mu umřela žena, ale nepotřebovala jsem ji vidět na každém kroku a vnímat, že je tu jen ona. A když zmiňuji, že byla snad všude, tak opravdu byla. Fotky v pokoji, v ložnici, byla i na plakátě v kuchyni.
To vše je v pořádku, pokud už chce člověk žít sám jen s fotografiemi svého bývalého partnera a vzpomínkami na něj. Ale není to v pořádku, když si člověk domů přivede potencionální novou partnerku, či partnera.
Protože každý člověk si ve vztahu zaslouží respekt, úctu a Lásku. A pokud ten člověk ty základní věci hned od začátku nevnímá, a je mu ukázáno něco jiného, může to vztah ovlivnit, a taky mu ublížit.
A já vnímala jedno. Všude je tu ona.
A kdo chce být ve vztahu někde v pozadí? Či být jen nějakou „záplatou“?
Jsem přesvědčena o jedné věci. Ať už jde o bolestivý rozchod, či smrt partnera, tak by si měl každý uvědomit, že nejen že je ublížený a raněný on sám, ale může ublížit i dalším lidem.
A to pokud vejde do nového vztahu ještě s nevyléčenými ranami ze vztahu předešlého.
