Článek
Týmy jsou unikátní tím, že v nich spolupracují sociální pracovník, speciální pedagog a psycholog s podporou dětského psychiatra a společně nabízejí pomoc konkrétním dětem. Jeden z týmů sídlí na Základní škole Kamenná stezka přímo v Kutné Hoře, druhý v ZŠ Zruč nad Sázavou, a podle potřeby vyrážejí do dalších čtyřiadvaceti škol v regionu. Původně práci týmů platily Norské fondy a Nadační fond Eduzměna, v loňském roce poprvé získal i finanční podporu radnic.
V čem konkrétně spočívá vaše práce v rámci Týmů duševního zdraví?
Pracuji individuálně s dětmi, zároveň pracuji ve školách, spolupracuji také s učiteli v rámci podpory konkrétním dětem. Někdy se ozve škola, jindy naopak rodiče, a když vidím, že je například potřeba podpořit dítě v rámci kolektivu, tak se zase já ozývám do školy. Je to celá šíře věcí, které dělám, a většinou pracujeme společně s kolegy – sociálním pracovníkem a speciální pedagožkou. A to je velká výhoda, že se na problém konkrétního dítěte spolu s rodinou podíváme komplexně. Zároveň můžeme odkazovat na další služby, například rodinnou terapii a podobně.
Týmy duševního zdraví jsou mobilní, to znamená, že v rámci regionu můžete dojet v podstatě kamkoliv?
Ano, třeba já jako psycholožka můžu přijet do školy, když je pro rodinu obtížné za mnou pravidelně dojíždět. V případě potřeby se také můžu účastnit porad v jednotlivých školách, když se řeší problém nějakého dítěte nebo kolektivu.
Když se na vás obrátí rodiče, jak to pak probíhá v rámci vašeho týmu?
Často už rodiče volají přímo mně, protože si mezi sebou předají telefonní číslo. Jinak se obracejí na kontakt, který je na našich stránkách. Následně si je pozveme na osobní schůzku, které se z týmu účastníme většinou dva, probereme jejich problém a vysvětlíme, jakou podporu můžeme nabídnout. Pokud se prvního setkání účastní i dítě, tak s ním pracuji individuálně většinou já a kolegové pracují s rodičem. No a pak ten případ probíráme v týmu, radíme se, jak postupovat, jakým způsobem zapojit školu. Velmi často k nám přicházejí děti s úzkostmi, v některých případech je to ve fázi, že dítě není schopno dojít ani do školy. Takovým dětem je možné ve spolupráci se školou nabídnout individuální přístup, jedním z kroků může být například dočasně zkrácená výuka. Setkáváme se také s nedobrými vztahy v třídních kolektivech a šikanou.
Pracovníci kutnohorského Týmu duševního zdraví.
Jak pracujete s dětmi s náročným chováním?
V praxi využíváme neurosekvenční model terapie, který přinesl americký psychiatr a neurolog Bruce Perry. Vychází z předpokladu, že kvalita rané péče velmi podstatně ovlivňuje schopnost zvládat stresové situace. Dítě se během svého vývoje učí regulovat svůj stres, nejdůležitější je přítomnost a vhodné reakce primární pečující osoby. Pokud rodič vhodně reaguje na potřeby dítěte a pomáhá mu se zvládáním jeho emocí, dítě se postupně učí regulovat se. Některé děti to dosud neumějí, mají různou úroveň dovedností a mohou se projevovat náročným chováním. Pracujeme s nimi, jejich rodiči a učiteli. Důležité je pochopit, že zkušenosti dětí mohou být odlišné, což by se mělo odrážet i v přístupu učitelů.
Co to konkrétně znamená?
Učitelům nabízíme trochu jiný pohled na chování dětí. Říkáme: pojďme se podívat, co všechno může být za náročným chováním konkrétního žáka, přistupujme k němu individuálně a bez emocí. Protože pouze klidný člověk může uklidnit dítě, které je v afektu. Pro učitele samozřejmě může být velmi těžké podpořit takové dítě a současně si zachovat svoje vlastní hranice. Ve třídě může být třeba třicet dětí, některé z nich se projevují náročným chováním, jiné mohou mít další specifické potřeby, talent, nadání a podobně. Máme zkušenost, že se to dá zvládnout, ale velmi důležitá je podpora vedení dané školy. Školní, ale třeba i sportovní prostředí má ohromnou sílu, pokud je tam učitel nebo trenér, který dokáže dobře reagovat a pomáhá dítěti zažít pozitivní zkušenost, na kterou není zvyklé.
Ve vaší konzultovně máte také seberegulační pomůcky…
Ano, ty také mohou dětem pomáhat se uklidnit. To už se pohybujeme na senzorické úrovni, kdy se regulujeme přes tělo. U dětí někdy vidíme, že se snaží odpojit, což je další z forem reakce: nasadí si sluchátka, dají si kapuci na hlavu, protože třeba potřebují klid. Je skvělé, když je ve škole nějaké místo pro relaxaci, kam může dítě odejít, zklidnit se, odpočinout si.
Seberegulační pomůcky dětem pomáhají uklidnit se.
V poslední době se mluví o špatném duševním zdraví českých dětí. Můžete tento trend potvrdit? Máte hodně klientů?
Rodin, které se na nás obracejí a hledají odbornou pomoc, je opravdu dost. Často nám volají i rodiče dětí mimo Kutnohorsko, protože objednací lhůty u psychologů, psychoterapeutů a psychiatrů jsou dlouhé a rodič tu situaci potřebujete řešit pokud možno hned. V takových případech se snažíme je odkázat na kolegy nebo organizace, o kterých víme, že by mohli pomoci. Ale někdy je to opravdu hledání jehly v kupce sena.
Co konkrétně podle vás stojí za zhoršujícím se duševním zdravím dětí? Mají svůj podíl také například sociální média, o kterých se v této souvislosti často mluví?
Myslím, že v nějakém směru určitě ano. A ukazují to i data některých studií o vlivu sociálních sítí a internetu na duševní stav dětí. Ale samozřejmě není to černobílé a je potřeba děti naučit s tímhle prostředím pracovat. A stejně tak edukovat rodiče. Od technologií děti určitě neodstřihávat, ale mluvit s nimi o tom a nastavit si limity například ohledně času stráveného na mobilu. Rizikové může být období prázdnin, kdy některé děti nemají pravidelný režim a hrají hry nebo jsou na internetu bez omezení.
Konzultovna kutnohorského Týmu duševního zdraví na ZŠ Kamenná stezka.
Jak konkrétně můžeme duševní zdraví dětí v rámci školy podpořit?
Dobré vztahy ve škole a wellbeing jsou opravdu klíčové. Dnes už existuje hodně výborných programů pro celé třídy, dokonce i školkové, které jsou zpracované i metodicky a nabízejí možnost supervize. Opravdu často se v poslední době setkávám s dětmi, které mají zkušenost s nedobrými vrstevnickými vztahy a také šikanou v rámci třídy, hodně dětem není ve škole dobře a nikdo jim nepomáhá vztahy ošetřit nebo nastavit. A když dítě chodí do kolektivu s nějakými obavami, tak žije v permanentním stresu a nemůže využívat všech svých schopností, rozvíjet svůj potenciál a dobře se učit.
V čem vám vaše práce dělá radost?
Jsem ráda, že téma duševního zdraví ve školách otevíráme a přinášíme jiný úhel pohledu na chování dětí a jak mu rozumět. Protože děti nám často neříkají, jak se cítí, ale mnohé si můžeme uvědomit právě na základě jejich chování. Dělá mi radost, když vidím, že děti, které máme v dlouhodobé péči, směřují k větší stabilitě. Že za námi chodí s důvěrou a že se daří ve spolupráci s učiteli podpořit individuální přístup k těmto dětem, což často prospívá nejen tomu danému dítěti, ale i celé třídě. Může se stát, že se k nám děti vrátí po nějaké době, kdy podporu nepotřebovaly. A přijdou s důvěrou, že je někdo vyslechne.
Autorka textu: Zuzana Kudrová
