Článek
„500 litrů je správně,“ směje se jejich dnešní učitelka. Za katedrou se letos ocitla poprvé, a to díky neotřelému projektu Gymnázia Jiřího Ortena. Společně s učitelem Romanem Bartoníčkem si studenti řekli, že by se rádi více vzdělali v tématech vody a inflace. Pozvali na svoji školu na přednášku vysokoškolské profesory a pak téma dále zkoumali. Teď s novým know-how vyráží na základní školy v roli učitelů oni sami. A začátkem února je přivítali právě v Čáslavi.
„Chtěli bychom, abyste si z dneška odnesli něco, co použijete i až odejdete ze školy,“ říká čáslavským sedmákům na uvítanou učitel Bartoníček. Třída se nato rozdělí do čtyř skupin, které se střídají na jednotlivých stanovištích věnovaných krajině, znečištění, spotřebě a „virtuální“, neviditelné vodě (tj. té, co stojí např. za výrobou oblečení, potravin či elektrických zařízení). Každé centrum obsluhují jedna až dvě gymnazistky, z 1. a 3. ročníku.
Dává nám to smysl
Žáci se tak například formou diskuse dozví, že lepší, než jídlo ze školní jídelny vyhodit, je ho prostě odhlásit. Že na výrobu jedněch džín se spotřebuje tolik pitné vody, kolik člověku stačí k pití na 13 let. Že plastů je v moři tolik, že by ostrov z nich zabral třetinu plochy Evropy. Že pro vsakování vody v krajině je dobré, aby řeky lemovaly plochy zeleně. Či že je úspornější mýt nádobí v myčce než pod tekoucí vodou. Na jedné ze zastávek si mohou sedmáci vyzkoušet i rozbor vody pod mikroskopem. „Minule jsme tam měli háďátka, to bylo zajímavější,“ říká gymnazistka Nela. Mráz teď hodně mikroorganismů zahubil. „Tak tam dneska máme jen různé schránky,“ vysvětluje svým dnešním žákům a nechává je vyzkoušet, co se stane, když zkusí přefiltrovat vodu s bahnem a jinou s manganistanem. „Vidíte, že to fialové, chemické znečištění ve vodě zůstane i po filtrování,“ shrnuje sebevědomě.
„Dává mi to smysl. Učit jít nechci, ale biologie mě baví, jednou bych chtěla jít na medicínu,“ říká později o pauze Nela s tím, že přednášky si s kamarádkami stavěly hodně samy. „Bavilo nás to,“ dodává. V tom je s ní zajedno i třeťačka Karolína. „Je paráda moci jim to předávat interaktivně, ne že jen sedí a poslouchají učitele v hodině,“ říká. Ani ona nesměřuje na pedagogickou fakultu, nýbrž na práva, podílí se ale na příměstských táborech a práce s dětmi ji prý naplňuje.
„Chyběla mi provázanost škol. Středoškolští studenti se k vysokoškolským učitelům běžně moc nedostanou, řadu informací už ale dokážou pochopit,“ vysvětluje pozadí projektu, podpořeného minigrantem Nadačního fondu Eduzměna, Bartoníček. „Žáci ze základek by to zároveň přímo od profesorů také nepochopili, je třeba to upravit,“ dodává. Právě úprava látky byla pro jeho tým nejnáročnější. Nejprve si hodiny vyzkoušeli na studentech z nižšího gymnázia a pak vyrazili na dvě kutnohorské základky. Po každé výuce si nechávají dojmy proběhnout jeden týden hlavou a reflektují je. Postupně tak například ubrali odborných termínů či dat. „Studentky byly překvapené, jak náročné může pro učitele někdy být udržení pozornosti. Nebo to zvládnout i hlasově,“ doplňuje Bartoníček.
„Tohle byla nejlepší matika ever,“ hodnotí uplynulou suplovanou dvouhodinovku jedna z čáslavských sedmaček s tím, že ji překvapilo například množství vody potřebné k výrobě oblečení nebo čokolády. Spokojený je i její spolužák Denis. „Bylo to poprvé, co nás učili vrstevníci. Moc mě to bavilo,“ pokyvuje.
