Článek
Bulharský básník, prozaik a dramatik Georgi Gospodinov (* 1968) patřil mezi letošními finalisty k několika málo autorům známým i českým čtenářům, naposledy u nás vyšel jeho román Fyzika smutku (č. 2018). O ocenění jeho románu z roku 2020 rozhodla pětičlenná mezinárodní porota, které předsedala známá francouzsko-marocká spisovatelka Leïla Slimani a v níž dále zasedli Uilleam Blacker, jeden z předních britských literárních překladatelů z ukrajinštiny, malajský romanopisec Tan Twan Eng, spisovatel a kritik listu New Yorker Parul Sehgal a literární redaktor deníku Financial Times Frederick Studemann.
Kniha Time Shelter (tak zní titul v angličtině) pojednává o klinice, která nabízí slibnou léčbu lidem trpícím Alzheimerovou chorobou: každé z jejích pater reprodukuje vybrané desetiletí do nejmenších detailů a přenáší pacienty zpět v čase. Ale minulost začne brzy ovlivňovat také přítomnost. Podle poroty se jedná o skvělý román plný ironie a melancholie, hluboké dílo zabývající se velmi aktuální otázkou: Co se s námi stane, když naše vzpomínky zmizí? Autorovi se prý nadmíru podařilo vypořádat se s individuálními i kolektivními osudy, a právě tato rovnováha mezi intimním a univerzálním porotce přesvědčila a dojala.
Co o knize říká překladatel David Bernstein?
Tato kniha je osobní i politická. Její autobiografické prvky vypráví životní příběh jejího autora. Svými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání na jaře 2020 opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním.
Příběh Kliniky minulosti, která zpočátku pomáhala pacientům s Alzheimerovou chorobou a poté byla používána jako nostalgický stroj a zbraň nacionalismu, je často vnímán jako přímý komentář ke krátké občanské paměti a událostem posledního desetiletí. Gospodinov mistrně zvládá mísit individuální a kolektivní osudy a v této složité rovnováze mezi intimním a univerzálním je nejpřesvědčivější a nejdojemnější.
Podobně jako je román univerzální z hlediska časové osy, je také univerzální prostorově. Odehrává se sice na konkrétních místech, ale ta se vlastně mohou nacházet kdekoli. Gospodinov tak definitivně vysvléká kabát bulharského spisovatele a dobrovolně a přiznaně se stává autorem geograficky univerzálním. Nevypráví o své zemi, ale o naší Zemi.
Síla Georgi Gospodinova je ale ve vyprávění. Vršení zdánlivě nesourodých příběhů, komentářů, poznámek, postřehů tvoří jakousi na první pohled neprozkoumatelnou hromadu, do které se ale čtenář velmi rád noří a čím více času v ní tráví, tím do sebe jednotlivé kousky více a více zapadají a román dává smysl jako celek.
Podobně jako je román univerzální z hlediska časové osy, je také univerzální prostorově. Odehrává se sice na konkrétních místech, ale ta se vlastně mohou nacházet kdekoli. Gospodinov tak definitivně vysvléká kabát bulharského spisovatele a dobrovolně a přiznaně se stává autorem geograficky univerzálním. Nevypráví o své zemi, ale o naší Zemi.
Síla Georgi Gospodinova je ale ve vyprávění. Vršení zdánlivě nesourodých příběhů, komentářů, poznámek, postřehů tvoří jakousi na první pohled neprozkoumatelnou hromadu, do které se ale čtenář velmi rád noří a čím více času v ní tráví, tím do sebe jednotlivé kousky více a více zapadají a román dává smysl jako celek.
Pro mě osobně je román přitažlivý také používaným jazykem. Gospodinov (původně básník) umí mistrně volit slova a skládat je do jednou půvabných, jindy úderných obrazů. V tom je pro mě jeho přitažlivost, ale také překladatelská výzva, protože opravdu není snadné poprat se s tímto vytříbeným jazykovým stylem a představit ho českému čtenáři pokud možno ve stejné kvalitě.
