Článek
Billyho Milligana nakonec obvinili ze znásilnění tří mladých žen. Když byl později dopaden a vzat do vazby, policistům připadalo, že se chová jako úplně normální mírumilovný člověk, žádný násilník. Na své zločiny si nevzpomínal.
I když byl usvědčen, choval se nadále tak podivně, že to veřejnému ochránci práv bylo divné a upozornil na to žalobce. Ti se mu vysmáli – měli jasný případ, který nemůžou prohrát. Nicméně museli nechat Milligana vyšetřit psychiatrem.
Těch bylo nakonec několik. Billy zjevně trpěl amnézií a kolikrát ani nevěděl, jak se jmenuje nebo co říkal do protokolu. Lékařům i obhájcům, a nakonec i přizvaným žalobcům se měnil před očima, kolikrát nemohli uvěřit, že je to jeden a ten samý člověk. Měnil se mu hlas i přízvuk, měnila se též řeč těla a postoj k situaci, v níž se ocitl.
K případu byl přizván spisovatel Daniel Keyes, který měl Milliganův příběh zpracovat do knihy, z jejíhož výtěžku bude mít profit jak on, tak Billy Milligan.
Do případu vstoupila i doktorka Wilburová, průkopnice v objevování případů takzvané mnohočetné osobnosti. Před lety léčila jistou Shirley Masonovou, jež dostala přezdívku Sybil, aby bylo uchováno její soukromí. Doktorka Wilburová na práci se Sybil postavila svou vědeckou a profesní kariéru, na její popularitě se mezi odbornou a laickou veřejností podepsala také kniha s názvem Sybil od Flory Rhety Schreiberové, vydaná v roce 1973. Píše se v ní, že Masonová prodělala těžké dětství a dopívání a jako dospělá podléhala právě kvůli tomu těžkým depresím ústícím v rozdvojení osobnosti, poté dokonce rozdělení hned do deseti osobností.
Wilburová viděla mezi oběma případy jasnou souvislost, vždyť Billy ve svých výpovědích uvedl, že byl opakovaně bit a znásilňován svým otčímem. Výsledkem byly schizofrenie, eratické chování, sklon k depresím, sebevražedné úmysly, ale též násilné tendence a nezdravá psychosexualita. Rozdělená mnohočetná osobnost Billyho Milligana v sobě obsahovala nadaného malíře, malého kluka, ještě menší dívenku, rváče, který všechny ochraňuje, devatenáctiletou lesbu, která prováděla ta znásilnění mužským sexuálním ústrojím, a učitele, který všechny dokáže sjednotit, aby si je Billy vůbec dokázal uvědomit.
Billy Milligan za své zločiny nakonec odsouzen nebyl, neboť je prý spáchal ve stavu nepříčetnosti, ale bylo mu nařízeno ústavní léčení. Z toho byl po letech propuštěn na svobodu.
Nějaký čas vedl spořádaný život, ale neměl moc peněz, takže se o nájem dělil se spolubydlícím. Tento spolubydlící jednoho dne zmizel a už se nikdy neobjevil. Pár dnů nato chodil Billy po městě v jeho šatech a platil jeho kreditní kartou. Obviněn z únosu nebo vraždy nebyl i vzhledem k jeho slavnému, notně medializovanému případu. Zmizení spolubydlícího se nevysvětlilo ani v roce Billyho smrti na rakovinu v roce 2014 a není objasněno dodnes.
Byl Milligan zločinec, možná i vrah, geniální herec a podvodník, který dokázal oblafnout i lékařské kapacity a slavného spisovatele? Anebo měl skutečně 24 různých osobností a jako těžký schizofrenik nenesl za jejich jednání odpovědnost?
Dnes se odborníci přiklánějí spíše k první možnosti. Jednak se od dob Billyho Milligana žádná další mnohočetná osobnost u jiného pacienta nevyskytla, a za druhé mohl Billy číst Sybil a tak trochu si na ni zahrát.
Masonová totiž Schreiberové nakonec přiznala, že si to celé vymyslela. Ale když to autorka sdělila doktorce Wilburové, ta jí prosila, ať o tomto přiznání pomlčí.
Každopádně spisovatel Daniel Keyes, autor románu Růže pro Algernon, z příběhu Billyho Milligana vytěžil v roce 1982 knihu, která získala několik ocenění a byla přeložena do patnácti jazyků – teď vyšla v překladu Jiřího Hanuše také česky.
Miloš Urban
Daniel Keyes: 24 osobností Billyho Milligana
