Článek
Kubánský spisovatel Reinaldo Arenas patří k zásadním a nezařaditelným autorům, jejichž dílo je v silném smyslu slova průkopnické, jak literárně, tak díky specifické zkušenosti, kterou skrze svůj jedinečný styl uchovávají. Psaní se i u něj (jako kdysi u Kafky a dalších) jeví jako sebezáchovný akt rezistence, hloubení vlastního – svobodně obyvatelného – prostoru v jazyce, jelikož ve vnějším prostředí není plnohodnotná existence možná. Arenas na Kubě pro svou přiznanou homosexualitu i politickou aktivitu zažíval pokoření, bídu a utrpení, o nichž píše ve svých románech, ale zároveň je překonává v rebelujícím aktu nespoutaného, hýřivého psaní, které se neohlíží na žádné konvence. Literární prostor, za který ručil vlastním životem, se díky jeho ojedinělému talentu stal sdíleným prostorem kultury, který je ale nutné nadále kultivovat a rozšiřovat, aby zase nezmizel. A cestou k tomu je i překlad jeho románu Barvy léta do češtiny.
Barva léta
Román jako karneval
Do předmluvy, kterou ovšem Arenas nevložil na začátek knihy, ale doprostřed, píše: „Tento román se niterně pojí s jedním z nejaktivnějších období mého života a života většiny těch, kteří v šedesátých a sedmdesátých letech byli mladí. Barva léta představuje svět, z nějž pokud ho nezachytím, zůstanou jen střípky vzpomínek těch, kteří ho poznali. Ponechávám na důvtipu literárních kritiků možnosti, jak lze stavbu tohoto románu dešifrovat. Jenom bych chtěl podotknout, že se nejedná o román lineární, nýbrž kruhový, a tudíž cyklonový, jehož vrchol či střed tvoří karneval, k němuž se všechno sbíhá.“
Na překladatele klade značné nároky rozsáhlou výrazovou škálou, text je prošpikovaný neologismy a jazykovými hříčkami; překlad se musel vyrovnat i se žánrovou pestrostí (román krom jiného obsahuje i veršovanou divadelní hru) a množstvím literárních a historických narážek.
Na otázku, co bylo na překladu této knihy nejtěžší, Jiří Holub pro podcast Krotitelé slov odpověděl: „Hned si vzpomenu na kapitolu Lezamova přednáška, což je asi patnáctistránková kapitola, v níž Reinaldo Arenas vzdává parodický hold svému velkému učiteli, kubánskému spisovateli Josému Lezamovi Limovi, ale zároveň si dělá srandu z jeho stylu. Těch 15 stránek jsem překládal asi měsíc, když jsem přeložil dva odstavce naráz, byl jsem rád. Ale zároveň je v románu vložená třeba mnohostránková divadelní hra v metrických verších, s tou jsem taky strávil několik měsíců.“
Pro babičku
Román Georgiho Gospodinova Časokryt vzbudil velkou pozornost už jenom tím, že za něj autor získal mezinárodní prestižní Man Bookerovu cenu. Překladatel David Bernstein je původně rusista a bohemista, ale jeho rodina má bulharské kořeny a literaturu z bulharštiny začal překládat pro svoji babičku. To, že může překládat Georgiho Gospodinova, s nímž se i osobně sblížil, považuje za čest.
Georgi Gospodinov: Časokryt
#MojeArgo
