Článek
Jelena Kosťjučenko, která v současné době žije na Ukrajině, byla dlouhá léta zvláštní zpravodajkou ruského opozičního listu Novaja Gazeta. Psala hlavně o drsných stránkách života na moskevské periférii. Její novinové články shrnuje kniha Mé Rusko. Zprávy ze ztracené země, která v říjnu vyjde ve Velké Británii a na počátku příštího roku v překladu Libora Dvořáka česky v nakladatelství Argo. Timothy Snyder její knihu označil za „důležitého průvodce po 21. století“.
Většina Jeleniných textů se odehrává v beznadějně zapomenutých a Bohem i lidmi odstrčených místech středního Ruska, kde bují především bída, beznaděj, alkoholismus a prostituce. Kniha je svéráznou kronikou Jelenina života a profesionální práce posledních zhruba patnácti let. Tedy ruského života, o němž se toho jinde moc nedozvídáme. A co o sobě Jelena Kosťjučenková sama prozradila?
Jak se jí podařilo uprchnout na Ukrajinu…
„Nikdy by mi nedovolili odejít! Ale vydala jsem se na Ukrajinu hned, jak vypukla válka. Redakce mě tam poslala, protože jsem měla zkušenosti z Donbasu. A taky proto, že jsem žena, která se ve válce snáze pohybuje – nikdo ji nebere moc vážně. Vstoupila jsem na území Ukrajiny přes Polsko, ale Ukrajinci mě nejdřív nechtěli pustit. Věděli, že jsem novinářka, že píšu pro opoziční tisk, ale přece jen jsem měla ruský pas. Nakonec jsem se tam dostala, ale ve spěchu jsem si s sebou nic nevzala. Jakmile jsem přešla hranice, zjistila jsem, že jsem bez peněz.“
Jak se ji pokusili otrávit…
„V říjnu loňského roku jsem se v Mnichově zúčastnila iniciativy týkající se ukrajinských uprchlíků. Necítila jsem se dobře, prošla jsem řadou vyšetření, lékaři si mou diagnózou nebyli jisti. Po dvou týdnech mi řekli, že je jen jedna varianta: byla jsem otrávena jedem. Musela jsem přijmout bezpečnostní opatření, a když jdu ven, musím se vždy ujistit, že mám poblíž nemocnici nebo záchrannou službu. Nejsem v pořádku a po otravě je můj zdravotní stav velký problém.“
Proč zůstává u investigativní novinařiny, i když je to nebezpečné…
„Psát reportáže z války je těžké, ale myslím, že by bylo morálně těžší sedět v Moskvě a sledovat válku po internetu. Z redakce deníku Novaja Gazeta bylo v minulosti zabito šest mých kolegů. Další jsou vězněni, biti, zastrašováni. Nevnímám novinařinu jako nějaké zvláštní poslání: věřím tomu, že dělat dobře novinařinu znamená podávat kvalitně lidem zprávy, jako se podává kvalitní jídlo. Kdybych skutečně měla hledat nějaké poslání, myslím, že by to bylo v nalézání neviditelných spojitostí mezi lidmi, aby se spolu propojili, vytvořit civilizovanou společnost. Opak toho, co chce Putin! “
Anglické vydání knihy Mé Rusko. Zprávy ze ztracené země vyjde 19. 10. 2023, český překlad na začátku roku 2024
