Hlavní obsah
Knihy a literatura

Vyprávění o boxerech, které vyrazí dech a vrazí ránu do břicha

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Jan Křikava, nakladatelství Argo

Davide Enia s českým vydáním své knihy

Vícegenerační sága Davida Enii Jako v nebi, tak i na zemi mapuje příběh jedné palermské rodiny, zejména pak jejích mužských členů, v průběhu padesáti let.

Článek

Příběh vypráví o talentovaném chlapci Davidù, který se stejně jako jeho předkové touží stát šampionem v boxu. Je zároveň intimním svědectvím o dospívání, první lásce, hlubokém přátelství, o rodinných vztazích, nadějích i zklamáních. Jako v nebi, tak i na zemi, autorova románová prvotina, se v roce 2012 stala v Itálii senzací a v roce 2016 ve Franci obdržela cenu za nejlepší zahraniční román. V češtině vyšla v překladu Mariny Feltlové a autor ji osobně představil v květnu v Praze.

Od vydání tohoto vašeho prvního románu uplynulo deset let. Co se ve vašem životě změnilo? Jak jste spokojený se zahraničním přijetím knihy, jejíž práva se prodala do více než dvaceti zemí?

Život je takové tajemství, které se vyvíjí, vrací se zpět, některé dílky puzzle opětovně přibírá, jiné ztrácí, a aniž pochopíte jak, ocitnete se tam, kde jste začali. Nyní jsem o deset let starší, napsal jsem další román – Poznámky k jednomu ztroskotání – a myslím, že si víc uvědomuji problémy a výhledy současnosti. To, že můj román vyšel v tolika zemích, mě nepřestává překvapovat a jsem na to náležitě pyšný. Právě v tom vidím smysl psaní: text je jako list papíru, který se v naději, že si ho jednoho dne někdo někde jinde přečte, vydá z pustého ostrova na cestu ve skleněné láhvi a dostane se až do oceánu. Je to však něco, co se více týká knihy než jejího autora.

Kromě literární tvorby jste i úspěšným dramatikem, co teď chystáte nového?

Moje první práce po pandemii bylo divadelní znovuuvedení mého prvního dramatu Itálie-Brazílie 3:2 v létě na mezinárodním Festivalu dvou světů ve Spoletu. Rád se s diváky setkávám v konkrétním prostoru, líbí se mi ty vibrace, když se potkávají různá těla. Je to moje vůbec první literární práce, která vyšla v roce 2002, tedy před 20 lety. Od té doby někteří protagonisté zemřeli, například fotbalista Paolo Rossi nebo můj strýc Beppe. Vrátili jsme se tedy na jeviště – a já jsem zároveň režisér a interpret svých textů. Fotbal je pro nás klíčem k interpretaci světa. Je to taky nekonečný dialog mezi živými a mrtvými, což tak trochu charakterizuje i celé moje psaní.

Momentálně žijete v Římě. Jaký máte vztah k rodné Sicílii? Vztah mnoha význačných rodáků-literátů k Sicílii osciloval mezi láskou a nenávistí. Jak to máte vy, cítíte na sobě vliv Sicílie, z něhož se nelze vymanit?

Sicílie je a navždy bude mým domovem, představuje můj horizont událostí, je to místo, které mě formovalo jako člověka, naučilo mě dívat se dál, skrz to, co se nám běžně ukazuje, a naslouchat hlasu ticha. Není to tedy vězení, z něhož je třeba utéct, je to spíše práh, který musíme respektovat, protože je místem, kudy se dá projít dál, ještě hlouběji, k tomu, co je za ním.

Sicilština je odlišná od italštiny, má i vlastní gramatiku. Máte k dialektu určitě úzký vztah, používáte jej v hojné míře i ve svých textech. Je pro vás přirozenější mluvit v dialektu než v italštině, dokážete v něm vyjádřit více emocí, symboliky?

Určitě přemýšlím v dialektu, je to jazyk mé kolébky, je to můj dialekt, palermský dialekt. Má symbolickou sílu odvozenou od staletí a staletí, kterou italština kvůli svému „mládí“ ještě nemá. Kromě toho se můj dialekt rozšiřuje i na tělo a má tělesný rozměr, aby vyjádřil nevyslovitelné; právě proto, že se nedá vyslovit, potřebuje k přenosu tělo, které dýchá.

Nakolik je příběh v románu Jako v nebi, tak i na zemi vaší osobní autobiografickou zpovědí?

Čteme-li knihu z citového a sentimentálního hlediska, což je jediná perspektiva, která dává smysl, tak je to všechno pravda, protože skutečně se vše takto událo, mně i románovým postavám. Slova, která tvoří příběh, jsou jako masky s malými otvory, průhledy, jimiž tiše proniká světlo.

Foto: Nakladatelství Argo

Davide Enia: Jako v nebi, tak i na zemi

Veronika Chaloupková

# MojeArgo

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz