Mohla za prohrou ODS, TOP 09 a STAN v roce 2025 stát past reaktance?

Výsledek vypadal jako jasná porážka: ANO 34,51 %, SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) 23,36 %, STAN 11,23 %. Strany bývalé pětikoalice ale dostaly dohromady asi o 100 tisíc hlasů víc než v roce 2021 - téměř 2,45 milionu. SPOLU sice ztratilo zhruba 180 tisíc hlasů, STAN a Piráti však přidali kolem 290 tisíc. ANO si mezitím polepšilo zhruba o půl milionu. Účast 69 % byla nejvyšší od roku 1998.

Vláda tedy neprohrála hlavně proto, že by ji opustili vlastní voliči. Prohrála, protože přišli jiní. Podle analýzy přelivů agentury Kantar získalo ANO 340 tisíc lidí, kteří v roce 2021 nevolili, a zhruba po 100 tisících od bývalých voličů SPD, ČSSD a Spolu. Podle Ipsosu se pětina lidí rozhodovala, zda vůbec k volbám půjde, až v posledním týdnu nebo o volebním víkendu.

Volby rozhodli ti, kdo obvykle nevolí. Otázka zní, co je přimělo jít k urnám.

Reaktance: když zákaz funguje jako pozvánka

Psycholog Jack Brehm v roce 1966 popsal psychologickou reaktanci. Když člověk cítí, že mu někdo zužuje svobodu volby, chce si ji vzít zpět. Často tak, že udělá přesně to, od čeho ho druzí odrazují. Nejspolehlivěji ji spouští kontrolující jazyk („musíte“, „nesmíte“), zjevný nátlak a zpochybňování úsudku druhého.

Podstatné je, na koho reaktance působí. Přesvědčení voliči berou apel jako potvrzení. Reagují ti, kdo mají pocit, že jim někdo diktuje. Nejcitlivější jsou lidé s vládou nespokojení, kteří si nespokojenost nechávají pro sebe nebo pro hospodu. Pro ně může sdělení „jiná volba není“ znít jako výzva ukázat, že jiná volba je.

Jedenáct měsíců „správné strany“

Kampaň SPOLU nebyla krátká. Už v listopadu 2024 koalice vylepila na dvě stovky billboardů s heslem „Děláme, co je třeba“. Oficiální start v březnu 2025 uvedl Fiala apelem „Teď je čas stát na správné straně“ a tvrzením, že volby rozhodnou o budoucím směřování země. V srpnu následovala fáze „Teď jde o všechno!“. Komentátor Seznam Zpráv upozornil, že program SPOLU převzal z programu ODS z roku 1992 motiv volby mezi Západem a Východem. Podle komentáře INFO.cz koalice vsadila všechno na obraz Babiše jako hrozby, tedy politika, který bude vládnout s Okamurou a Konečnou.

Přesvědčené voliče tato hesla mobilizovala. Nespokojený nevolič v nich ale mohl slyšet jediný podtext: správná strana je jen jedna, a kdo si myslí něco jiného, stojí na té špatné. To je učebnicová kombinace omezení volby a zpochybnění úsudku, opakovaná téměř rok.

Živná půda: tichá nespokojenost a pocit, že nikdo neposlouchá

Nespokojenost byla široká a měřitelná. V červnu 2025 byla podle CVVM nejhůře hodnocenou oblastí vlády její komunikace s veřejností. Spokojeno s ní bylo jen 18 % lidí, s osobou premiéra 28 %. Podle dat OECD vládě důvěřovalo jen 19 % obyvatel, nejméně ze třiceti sledovaných zemí. Lidé s pocitem, že jejich hlas není slyšet, jí přitom důvěřovali v průměru o 36 procentních bodů méně.

Vnímanou aroganci premiéra vůči kritikům i koaličním partnerům žádný průzkum přímo neměřil. Nejbližší ukazatel - hodnocení komunikace - je ale ze všech oblastí nejhorší. Kritici tón vlády popisovali jako moralizující. Adam Votruba v !Argumentu už v roce 2023 psal, že se vláda staví na stranu dobra a oponenty odbývá jako proruské „dezoláty“. Jde o komentář z vyhraněně profilovaného webu, který dokládá, že taková kritika existovala - nikoli to, jak byla rozšířená.

Na koho reaktance působila a na koho ne

Mobilizace nevoličů neprospěla jen ANO. STAN čerpal i od nevoličů a Piráti zaujali bývalé nevoliče včetně prvovoličů. Mezi nejmladšími měl STAN 24 % a Piráti 22 %. Mezi studenty získalo SPOLU 28 %, STAN 26 %, Piráti 26 % a ANO jen 5 %. Na první pohled to teorii odporuje. Ve skutečnosti to ale naopak ukazuje, kudy vede hranice.

Kdo v daném roce studoval, vsadil roky života na to, že vzdělání a instituce mají smysl. Strany, které se profilovaly jako zastánci vzdělanostní společnosti a západních institucí, pro něj tak nebyly „ti, kdo mu diktují“, ale ti, kdo hájí hodnotu jeho vlastní volby. Apel „stůj na správné straně“ jej nemohl urazit, protože na ní už stál. Takový člověk nebyl nerozhodnutý, jen dosud nechodil volit.

Data tomu odpovídají. Strany bývalé pětikoalice vedly u vysokoškoláků obecně, nejen u mladých. Středoškoláci volili hlavně Motoristy a Stačilo!, lidé bez maturity SPD a voliči ANO měli většinou střední nebo základní vzdělání - nesystémové strany, které jsou si všechny svým způsobem podobné v tom, že všechny (více či méně) podkopávají důvěru v zavedené pořádky a fungování veřejných institucí a školství. Rozhodující tedy nebyl věk, ale vztah k tomu, co vládní tábor nabízel. Reaktance mohla působit u lidí, kterým vládní tábor nenabízel nic, s čím by se ztotožnili.

Ani mladí nebyli jednolití. Mezi muži ve věku 18–24 let volilo Motoristy 15 %. Šlo o protestní volbu, často na poslední chvíli: téměř polovina voličů Motoristů se rozhodla v posledním týdnu nebo až ve dnech voleb. I mezi mladými tedy mohla reaktance zasáhnout ty, kdo se s vládním táborem neztotožňovali, jen jinou cestou než přes ANO.

Zesilovač: Babiš jako terč

Babiš dlouhodobě vykládá kritiku své osoby jako kampaň vedenou proti němu. V logice reaktance je to klíčový tah. Varování před ním se mění v důkaz, že „oni“ chtějí rozhodovat za voliče, a hlas pro ANO se stává způsobem, jak si svobodu volby vzít zpět. ANO přitom samo nešetřilo: už v březnu 2025 vylepovalo billboardy, které označovaly Fialu za nejhoršího premiéra v historii.

Motivace voličů ANO tomu odpovídá. Nejčastěji uváděli „menší zlo“, program a hodnoty rozhodly jen u necelé třetiny z nich. Šlo tedy spíš o hlas proti něčemu než pro něco. Po startu kampaní ANO posílilo své jádro o 2,7 procentního bodu a dařilo se mu mobilizovat váhající. Politolog Lukáš Jelínek to po volbách shrnul: „Kdo vyhrocuje kampaň, musí čekat, že mobilizace voličů proběhne i ve druhém táboře.“

Existuje i zrcadlový precedent. V prezidentské volbě 2023 vsadil Babiš na strach, mimo jiné billboardy „Nezavleču Česko do války“. Druhé kolo mělo rekordní účast přes 70 % a Babiš prohrál zhruba 42 : 58. Kampaň strachu tehdy zmobilizovala hlavně druhou stranu. V roce 2025 se role obrátily.

Závěr

Teorie o reaktanci nevoličů vůči kampani „jediné správné volby“ odpovídá podobě porážky. Vládní tábor hlasy udržel a nevoliči, kteří se s ním ztotožňovali, přišli vládní strany podpořit. Lidí, kterým vládní tábor nenabízel nic, s čím by se ztotožnili, však bylo víc a ti šli k ANO a Motoristům.

Reaktance ovšem potřebuje palivo, a to tu bylo. Inflace přesáhla v roce 2022 hranici 15 % a v roce 2023 hranici 10 %, reálné mzdy dva roky klesaly, přišel konsolidační balíček a zvýšení věku odchodu do důchodu. Mezi důchodci získalo ANO 53 %, strany bývalé pětikoalice dohromady jen 23 %. Drahota a pocit nevyslyšenosti vytvořily nespokojenost. Tón „buď my, nebo nikdo“ mohl být jiskrou, která ji z hospody přenesla k volební urně, a Babiš oheň ochotně rozdmýchával.

Lekce platí pro kohokoli: totéž sdělení může vlastnímu táboru znít jako mobilizace a nespokojenému nevoliči jako zákaz. A zákaz může k urnám přivést spolehlivěji než pozvánka.

Nebudu vám říkat, že mě musíte sledovat. Po tomhle článku byste to nejspíš udělali přesně naopak. Reaktance ale není jediná past, do které naše hlava padá. Podobné mechanismy nenápadně řídí, koho volíme, co kupujeme i čemu věříme, a postupně se na ně podívám. Pokud vás téma zaujalo a nechcete, aby vám příští uteklo, sledujte mě zde. Rozhodnutí je samozřejmě jen na vás. Děkuji za podporu a těším se „na čtenou“ u dalšího článku.

Zdroje