Článek
Anketa
Liga otevřených mužů je jednou z několika organizací v republice, které se zaměřují na práci s násilnou osobou. Ve svém programu učí muže různého věku či vzdělání, jak pracovat se svými emocemi, především se vztekem, a jak rozpoznat násilné chování a umět ho včas zastavit. Klienti přichází v různých situacích, kdy se sami zaleknou svého chování nebo si uvědomí, že jejich vztah s partnerkou nebo dětmi jím trpí a chtějí se změnit. Což je skvělé, protože přiznat si, že mám s něčím problém, chce hodně odvahy! Proč ale zůstávají muži tak často překvapení, někdy i vyděšení, když v terapii poprvé použijeme termín násilí?
„Jasně, mám problém se vztekem, ale že bych byl násilník? Vždyť přece nikoho nebiju!“
Co je to tedy násilí? Proč je důležité pracovat i s projevy vzteku, jako je křik, nadávky, či urážky? Každý z nás si pod pojmem násilí představí něco konkrétního, ale většina lidí vnímá jako násilí ty skutky, které jsou obvykle spjaty s fyzickými činem, např. bití nebo kopání. Avšak tento pohled na násilí je nedostatečný. Per Isdal, norský psycholog a psychoterapeut definuje násilí jako: „Čin namířený proti druhému člověku, který mu má ublížit, způsobit bolest, zastrašit ho nebo ponížit, aby jednal proti své vůli, respektive aby nejednal podle své vůle.“ (Isdal, 2000).
Tak si to představte, křičíte na svou partnerku či partnera, vyhrožujete, že odejdete ze vztahu, nadáváte, titulujete sprostými výrazy. Hádka skončí, ten druhý naštvaně nebo naopak zoufale odejde a vy jste spokojení, protože jste dosáhli svého. Jenže…vy jste dosáhli svého, ten druhý zřejmě ale musel udělat něco, co bylo proti jeho vůli a současně mu vaše chování ublížilo nebo ho ponížilo. Ano, i tohle je násilí! ALE! Než začnete panikařit, že jste násilníci, že jste špatně, a že to vlastně mám po tátovi, protože on celý život řval, zastavím vás! Nejste násilníci, ale osoba, která se dopouští násilí. Nejste špatní lidé, ale špatné je chování, kterého se dopouštíte.
To, že prožíváte vztek a zlobíte se na svou drahou polovičku je v pořádku, vztek je emoce, kterou prožíváme všichni a emoce se moc ovlivnit nedají. To, co ale můžete ovlivnit je chování, které v důsledku emoce zvolíte. Můžete se přece rozhodnout, jestli naštvaně odejdete nebo bouchnete do stolu. A pokud děláte rozhodnutí, pak za ně nesete zodpovědnost. A za násilí nese odpovědnost ten, kdo se ho dopouští. Jak je tedy možné se s násilím vypořádat? Možná právě tak, že budeme násilí nazývat násilím. To platí, jak pro jedince, tak pro celou společnost.
„Násilí nadále existuje, protože se zahaluje do slov, která odstraňují z dohledu bolest jím způsobenou“ (Isdal, 2022, s. 57). Bez slova násilí pak nepochopíme, že děláme něco špatně. A lidé jsou bytosti chybující. Jenže není důležité nedělat chyby, důležité je se z nich poučit. Pamatujte, že změna je možná! Nečekejte, až se něco stane, a zastavte s námi násilí TEĎ!
