Článek
Určitě doporučuju všem přečíst i v kontextu toho, co se dnes děje na Ukrajině. Pro naše současné vrcholné představitele by to měla být rozhodně povinná literatura.
Nečte se to zrovna lehce, obzvlášť když si uvědomíte, že kniha je z pera člověka, který se narodil v SSSR a viděl Rusko zevnitř v době jeho pokusu o demokratizaci, člověka, který je součástí ruského disentu, a který dlouhodobě upozorňuje, že už opět pěkných pár let pokračujeme v politice appeasementu s vidinou toho, že krokodýli, jež krmíme, nás sní až jako poslední.
Kniha je sice z roku 2015, bohužel je v současnosti mnohem aktuálnější, než v době jejího vydání. Při čtení mi mnohokrát přišlo absurdní, že jsme jako Evropa dokázali zahodit ideály, na kterých jsme vznikli, jenom proto, že pro nás bylo ekonomicky výhodné dělat, že lidé o pár kilometrů na východ si nezaslouží požívat stejných lidských práv jako my.
V knize je výčet napadených zemí ze strany Ruska za pár let, která autor sleduje, v kontextu celé jeho okupační historie malý, ovšem když si uvědomíme, že všechno stihlo Rusko napadnout pod vládou jednoho muže, je viník vcelku jasný - sedí v Kremlu.
Celá kniha je plná zajímavých myšlenek, já bych vypíchla jenom jednu: „Není žádný důvod se domnívat, že jím ohlášená vize „Velkého Ruska“ skončí na východní Ukrajině, naopak existuje řada důvodů se domnívat, že neskončí.“ Už to pár let slýcháme dokola, jenže my pořád neděláme nic. Evropa sice stojí za Ukrajinou, posíláme jí zbraně a munici, na straně druhé ovšem nakupujeme fosilní paliva z Ruska a pomáháme tak financovat jeho agresivní válku.
Po začátku invaze na Ukrajinu se postoj Evropy změnil. Probudila se, protože se ozbrojený konflikt přiblížil k nám. I přesto se nejsme schopni dohodnout na jednotném postupu, dohadujeme se, zda máme posílat munici, zbraně. Opět se snažíme svalit vinu na oběť, nikoliv na agresora. Vůbec nám není podezřelé, že Putin stihl napadnout každý sousední stát, který se jen trochu pokusil o samostatnou, demokratickou cestu.
Autor naší nečinnost kritizuje už dlouho. Pokaždé když nám Putin začne vyhrožovat, že nám vypne plyn, začneme hledat důvody, proč se od něj nemůžeme odstřihnout. Rusko vynakládá nemalé úsilí, aby nás vnitřně rozdělilo, a to se mu bezesporu daří. Největšími odpůrci naší nezávislosti na fosilních palivech jsou totiž hlásné trouby Kremlu uvnitř Evropské unie, které se o všechno dokáží postarat sami.
Okamura ve svém novoročním projevu strašil tím, že se přibližujeme ke třetí světové válce. Ano, je pravda, že vojenský střet se přibližuje, rozhodně se ale nepřibližuje tím, že podporujeme oběť, aby se agresorovi dokázala ubránit.
Nezapomněl také zmínit, že bychom znovu měli začít otevřeně kupovat ruský plyn, že nás přece neotráví. Jsou to přece jenom molekuly plynu. Jenže těmito penězi financujeme nejen současnou válku na Ukrajině, podporujeme jimi i informační válku, která dopadá i na nás, a obyčejným Rusům tím vysíláme signál, že nám na dodržování lidských práv vůbec nezáleží. Je přece i v našem zájmu, aby se demokracie dále rozšiřovala po celém světě, protože žádná zdravá liberální demokracie nemá potřebu nikoho napadat.
V jednom z dílů OVM na ČT jel Radim Fiala z SPD ruskou rétoriku jako přes kopírák, otevřeně lhal a stěžoval si, že si ho vůbec dovolíme kritizovat. Velkým vzorem celého SPD je totiž Rusko, kde je jakákoliv kritika vládnoucí elity nepřípustná. Máme tedy očekávat jakýkoliv útok na svobodu projevu i u nás? Očekávám, že to v následujících letech odnese Česká televize, protože si dovolí klást nepříjemné otázky a jsou logicky jako veřejnoprávní médium na ráně jako první.
Radim Fiala se ovšem nebál lhát i o stavu korupce na Ukrajině. Poslední dobou se takových zpráv objevuje hodně, ale to neznamená, že by v Rusku žádná neprobíhala, protože se o ní nepíše. Korupce je v Rusku prorostlá celým systémem, jelikož je ale skrytá za zdmi Kremlu, těžko se o ní můžeme dozvědět. Pokud by v Rusku neexistovala, kam by potom peníze plynoucí z prodeje ropy a plynu mizely? Úroveň obyčejných Rusů totiž moc neroste, zatímco ruská elita neustále bohatne.
Všichni ruští oligarchové rovněž nenechávají své peníze v Rusku, ale převádí je na účty evropských bank, protože u nás mají zaručeno, že se jim peníze neztratí. Nedokážeme spolehlivě zakročit, tyto peníze zabavit a využít proti nim.
Jednoduché řešení prakticky neexistuje. Do této situace jsme se dostali sami, ale může to být ještě horší, pokud nebudeme schopni Putina účinně zastavit. Tlak na ústupky Ukrajiny se stupňuje, ale kolik ústupků udělalo Rusko? Žádný návrh na bezpodmínečné příměří nikdy nepřijalo. Mám obavu, abychom opět neudělali další hloupou chybu, při které budeme porcovat cizí území, abychom si náhodou nemuseli přiznat, že jsme se léta mýlili a měli bychom to napravit.
