Článek
Italské městečko Agropoli leží přímo u moře, kde se nachází jeho moderní část. Na menším pahorku nad městem se pak rozprostírá staré město. Celá obec je obklopena poměrně vysokými a zalesněnými horami. Tyto hory jsou tak ideálním místem, kde může v horkých letních měsících vypuknout požár.
Letos začalo hořet na jednom z kopců hned u sochy Krista, který shlíží na město. Požáru vypukl až po setmění a byl z města velmi dobře pozorovatelný. Naštěstí byl zásah italských hasičů natolik profesionální a okamžitý, že se jej podařilo dostat pod kontrolu během pár desítek minut. To se ale nedá říci o požáru, který jsme na stejném místě zažili loni.
Loňský požár vznikl až za kopcem, takže plameny ve městě vidět nebyly. Za to byl vidět ohromný sloup dýmu, který zpoza kopce stoupal. Byl neustále mohutnější a mohutnější. Nejprve jsme nebyli schopni identifikovat, o co se vlastně jedná, ale pak jsme začali prohledávat italské weby, abychom zjistili, zda skutečně někde nehoří. Dým neustále houstl a dostával se i do města. V parném letním dni, který zaplnil kouř, se opravdu těžko dýchalo. Byli jsme však svědky úžasného a pohotového zásahu italských záchranných složek.
Na místo vyjíždělo jedno hasičské auto za druhým. Navíc jsme neustále slyšeli a viděli vrtulník, který létal nad moře, naplňoval vaky vodou z moře a vracel se nad horu, odkud dým vycházel. Tam byly vaky naplněné vodou vypouštěny. Tuto cestu vrtulník opakoval nespočetněkrát. Celá záchranná akce trvala několik hodin, než se požár podařilo dostat pod kontrolu alespoň tak, že již nebyla třeba asistence vrtulníku.
Celý zbytek dne jsme ale měli problémy s dýcháním, protože kouř, přestože ve městě nebyl nikterak zvláště patrný, působil na naše dýchací cesty. Jsme rádi, že se loňský i letošní požár podařilo takto včasně zastavit. Nechceme si ani představit, jak by se situace vyvíjela, kdyby se tak nestalo.
Trocha kouře z poměrně vzdáleného kopce nám tak znepříjemnila celý den. Neumíme si ani představit, jak se musí cítit ti, kteří se nachází přímo u požáru, který už se vymkl kontrole a nekontrolovaně se šíří. Musí to být strašný pocit, který určitě nikdo z nás nechce zažít. Právě i proto soucítíme s turisty, které takový požár postihl na jejich dovolené, ale také s místními, kteří v těchto rozpálených krajích zažívají požáry i několikrát do roka.
Doufejme, že ať se kdokoli z nás ocitne na místě, kde vypukl požár, podaří se ho rychle dostat pod kontrolu, neohrozí tak lidské životy a nezanechá devastující stopu na místní přírodě. Pro nás byla toto zkušenost, kterou už bychom rozhodně zažít nechtěli. O to smutnější je, že za mnoho z takto vzniklých požárů může lidská ruka.
