Článek
Narodil se v Československu za první republiky v roce 1925. Jeho otec byl statkář, a tak se předpokládalo, že Milan půjde v jeho šlépějích. Zemědělská škola tedy byla jasnou volbou. Jenže mladého muže lákala hlavně sýrařina, a tak i přes rozpor s otcem začal posléze navštěvovat mlékárenskou a sýrařskou školu. Jeho snem bylo stát se velikánem mezi výrobci sýrů. Po škole ale musel nejprve na vojnu, než se mohl pustit do své vysněné profese.
Nástup komunismu k moci ale jeho plány v Československu zhatil. Vyhnálek nechtěl žít v zemi, kde lidé nejsou svobodní, a tak ještě v roce 1948 zemi nelegálně opustil. Jeho cesty logicky směřovaly do Německa. Tato země ale byla jen jeho přestupní stanicí. Koupil si lístek na loď a vydal se do vzdálené Tasmánie. Aby tam mohl zůstat, musel podle australské vlády dva roky pracovat tam, kde bylo třeba. A tak se čas živil jako dřevorubec, stavěl přehrady i silnice jako dělník. To mu ale nezabránilo, aby nežil život naplno. Hrával s místní kapelou, fotil, šil i prodával automobily.
Na začátku 50. let ale k mlékárenskému byznysu konečně přece jen přičichl. Zatím ale jako zaměstnanec. I když to nebyla dobře placená práce, záměrně se nechal najmout jako balič másla, posléze ho i rozvážel. Teprve v roce 1955 si založil vlastní podnik. A jeho firma, která dostala název Lactos, se brzy stala doslova hitem. V Tasmánii byly v tu dobu k dostání zejména tavené sýry a pak sýry typu čedaru, Vyhnálek ale věděl, jak vyrábět sýry oblíbené v Československu, které by tamním lidem mohli zachutnat. A tak brzy začal s výrobou romadúru, nejrůznějších sýrů s plísní, goudy i ementálu.
Ani ne za deset let se jeho produkce blížila 500 tunám sýrů ročně. A poptávka stále rostla. Lacto-matic, který Vyhnálek vymyslel, převratně zjednodušil výrobu sýrů a zrychlil proces této výroby. Jednalo se o automatické zařízení, které nemělo ve světě obdoby. A zatoužil po něm doslova celý svět. A i když jeho firma dvakrát vyhořela, vždy sehnal investice, aby mohl s výrobou pokračovat. A tak za pár dalších let prodával své produkty i do USA či Japonska.
Milan Vyhnálek a jeho kolegové před sýrárnou Lactos v Tasmanii
Vyhnálkovi se dostalo ale i jiné pocty. Kromě toho, že se jeho byznysu dařilo, vzal si ho k sobě v 80. letech jako poradce australský ministr pro zahraniční obchod. Bylo mu ale už 55 let a přemýšlel o tom, co s rodinným podnikem dál. Jeho jediný syn o sýrařinu zájem neměl. A tak nakonec Vyhnálek Lactos prodal Francouzům. Ještě nějaký čas sice firmu vedl, ale už šlo prakticky jen o předání veškerých zkušeností.
Milan Vyhnálek měl vášeň pro létání
Až do své smrti ale na sýry nezapomněl. Založil si malou farmu a sýrárnu a zejména československým studentům domlouval a umožňoval stáže v tasmánských mlékárenských firmách. I když svoji rodnou zemi kdysi opustil, pravidelně se do ní vracel za příbuznými a na sklonku svého života se v roce 2006 vrátil do Ústí nad Labem, kde dožil. Zemřel v roce 2013.
Právem se tak Milanu Vyhnálkovi říká král sýrů. Kromě toho se ale za svého života stal i držitelem Řádu britského impéria, které mu udělila královna Alžběta II. a v Tasmánii zvítězil v anketě Muž století. Díky němu se totiž tato země stala sýrařskou velmocí.
Zpracováno na základě:
