Článek
Joseph Schleifstein přišel na svět 7. března roku 1941. Narodil se do válkou zmítaného Polska židovským rodičum. Své první roky prožil s matkou Esther a otcem Izraelem v ghettu v Sandoměři. Když toto ghetto nacisté v lednu 1945 uzavřeli, přesunuli celou rodinu do nového ghetta v Čenstochové. Zde byli jeho rodiče spolu s ostatními vězni nasazeni na nucené práce pro německý konglomerát na výrobu zbraní. Podmínky pro práci zde byly přímo nelidské.
Už zde měl tříletý chlapec štěstí v neštěstí. Pro nacistické Němce byli totiž lidé neschopní práce a velmi malé děti neužiteční, a proto je bez jakéhokoliv soucitu a milosti stříleli, či rovnou posílali do plynových komor. Otci se ale naštěstí malého Josepha podařilo po celou dobu nucených prací ukrývat ve sklepě. Když se v lednu roku 1945 tato továrna uzavírala, byla celá rodina deportována nedaleko Výmaru do koncentračního tábora Buchenwald. Tento koncentrační tábor vznikl již roku 1937 a zprvu sloužil jako vězení pro politické a německé vězně, kterých zde bylo jen několik tisíc. Počet vězněných ale během války značně narůstal. V roce 1939 zde bylo evidováno něco přes 12 tisíc vězňů, zatímco v únoru roku 1945, kdy sem byl dopraven malý Joseph s rodinou, zde bylo vězněno na 86 tisíc lidí.
Ihned po příjezdu byli nově příchozí vězni tříděni do dvou front. Pravá fronta, kam byli zařazeni Izrael a Esther, sloužila pro práceschopné zajatce, zatímco fronta levá, kam byl umístěn malý Joseph, sloužila pro děti, staré a nemocné či jinak postižené lidi. Tito lidé neměli pro bezcitné nacisty žádnou cenu, a proto byli předurčeni na popravu. Zde potkalo štěstí v neštěstí malého chlapce již podruhé. Jeho duchapřítomný otec využil všudypřítomného zmatku a schoval svého malého syna do pytle, kde uchovával své pracovní náčiní a šatstvo. Díky tomu se podařilo Josepha již podruhé zachránit před jistou smrtí a zároveň ho propašovat do tábora. Buchenwaldský tábor byl v drtivé většině určen pouze pro muže. Žen zde bylo za celou dobu jeho existence méně než tisíc. Ty se sem coby politické vězeňkyně dopravovaly na počátku války a to za účelem prostituce. Právě proto byla Josephova matka, i když byla práce schopná, odvlečena do koncentračního tábora Bergen-Belsen, který platil za jeden z nejhorších. I přesto, že tento tábor nepatřil mezi tábory vyhlazovací, průměrná doba přežití zajatých vězňů byla jen okolo 9 měsíců. Šířily se zde nemoci a vězni umírali na podvýživu nebo podchlazení.
Malému Josephovi se v Buchenwaldu dařilo ještě nějaký čas skrývat, nakonec byl ale odhalen. Před jistou smrtí ho zachránilo postavení jeho otce. Ten, i když byl stále vězněm, byl považován za velmi schopného a manuálně zručného výrobce kožených předmětů a sedel. Jak plynul čas, dozorci si malého Josepha oblíbili a začali ho využívat pro svou propagandu. Často nosil mundúr dětské velikosti a byl součástí nástupů ostatních vězňů.
Dne 11. dubna 1945 spojenecké jednotky osvobozují tábor. Tedy jen tři dny poté, co obdrželi tajné zprávy od zoufalých vězňů z Buchenwaldu za pomocí ukrytého rádia. To čeho byli svědkem, jim vyrazilo dech. Z otřesných podmínek zachránili na 20 tisíc vězňů a zhruba 1000 nezletilých. Mezi nimi byl jak čtyřletý Joseph, tak i jeho vrstevník Stefan Jerzy Zweig, který se stal předlouhou pro hrdinu z románu Nahý mezi vlky. Ostatní takové štěstí neměli. Podle nalezených materiálů bylo v táboře zabito přes 33 tisíc lidí. Tyto čísla jsou ale značně podhodnocená, neboť každého vězně si dozorci nezapisovali. Podle oficiálních odhadů zde přišlo o život více jak 56 tisíc lidí.
Joseph Shleifstein těsně po osvobození
Mladý Joseph se se svým otcem mohl radovat, oba byli mezi přeživšími. Velké štěstí měla i jeho matka Esther, která vyvázla z tábora Bergen-Belsen živá. O necelé dva roky později se Joseph 11. dubna 1947 jako sedmiletý zúčastnil Dachauského vojenského tribunálu. Zde pomohl před americkým vojenským soudem identifikovat bývalé dozorce a jinak zainteresované osoby, které byly spojené s Buchenwaldským táborem. Z jednatřiceti obžalovaných si vyslechlo rozsudek smrti celkem dvaadvacet z nich, zbytek byl uvržen do vězení. Pro všechny to tak byl, i když malý, střípek spravedlnosti. Kvůli hrůzám z války, které zde rodina prožila, se poté všichni tři přestěhovali za novým životem do Ameriky. I díky tomu pak mohl Joseph prožít vcelku normální život. Traumata mu ale zůstala vryta napořád. Možný i díky tomu se v dospělosti o tomto tématu nikdy nechtěl bavit. Příběh malého Josepha nám snad navždy bude připomínat historii takovou, jaká doopravdy byla, abychom tyto chyby jako lidstvo už nikdy neopakovali.
Zpracovýno na základě:
