Článek
Josef Stárek se narodil čtyři roky po válce. O svém dětství a dospívání zásadně nemluvil, a tak toho lidé v jeho pozdějším okolí příliš nevěděli. Jisté však je, že než se dostal k filmu, pracoval jako číšník v pražské hospodě U Petra Voka. Přestože 80. léta ještě nebyla dobou tolerance jiné sexuální orientace, Josef Stárek se za to nestyděl. Na to, že je gay, byl pyšný. A tak došlo k jednomu náhodnému setkání, které mu změnilo život.
Přestože to bylo v té době trochu tabu, navštěvoval Stárek gay kluby, které už v té době v Praze existovaly. A tak se seznámil s Helenou Růžičkovou, která tam zrovna byla se Zdeňkem Troškou. Když ale Stárek viděl Trošku, pochválil mu jeho komedii Slunce, seno, jahody s dodatkem, že kdyby tam hrál i on, mohlo to být ještě lepší. Troška byl jeho sebejistotou překvapen, ale to bylo právě to, co se mu na Stárkovi líbilo. A tak na něj při psaní druhého dílu své slavné trilogie nezapomněl a nabídl mu roli doktora Káji Kroupy. Stárek ale nebyl Troškovou první volbou. Kroupu měl hrát původně Oldřich Kaiser. No jen si představte, jak by scény s doktorem Kroupou působily, kdyby je hrál kdokoli jiný.
Když se v kinech a na televizních obrazovkách objevilo pokračování Slunce, seno a pár facek, ve kterém si Stárek zahrál, stala se z něj doslova celebrita. A to si on náramně užíval. Jenže sláva mu účty nezaplatila. Tehdejší herci, obzvláště když se jednalo o lidi z davu, za své výkony nebrali zdaleka tolik jako dnes. A tak Stárkovi za chvíli peníze došly a on se musel vrátit ke své původní profesi. Pak skončil dokonce jako prodavač párků v pražské zoologické zahradě.
Pak ale přišel třetí díl trilogie a doktor Kája Kroupa se znovu vrátil na obrazovky. A sláva byla rázem zpět. Josef Stárek si ale v té době našel jednu nebezpečnou zálibu. Začal holdovat alkoholu a pravidelně pořádal divoké večírky. Také se o něm povídalo, že si platil mužské prostituty, aby s ním měli sex. Jedno s druhým se podepsalo na jeho zdraví. Herecké ambice neměl a na film po třetím díle zanevřel. I když se ještě jednou do filmu vrátil.
Bylo to v roce 1994 a stál za tím opět Zdeněk Troška. Ten mu nabídl roli hostinského ve své nové pohádce Princezna ze mlejna. To ale byla Stárkova poslední role. Odešel náhle v únoru roku 1997, kdy dostal infarkt. A přesto, že se povídalo, že za jeho smrtí stála přenosná pohlavní choroba, kterou se nakazil během svých bujarých večírků a sexu s prostituty, nikdy se tato tvrzení nepotvrdila.
Hercem se Stárek nikdy nestal. Jedna malá náhoda ale dopomohla k tomu, aby se objevil alespoň ve slavné Troškově trilogii. A tak se stal pro filmový svět nesmrtelným a bude na něj už navždy vzpomínáno jako na nezapomenutelného doktora Káju Kroupu.
Zpracováno na základě:
