Článek
V roce 1936 jí bylo teprve sedm let. Jmenovala se Engelsina Markizovová, ale nikdo jí neřekl jinak než Gelja. Právě v onom zmiňovaném roce přistoupila k Josifu Stalinovi a jako zástupkyně dětí Burjatsko-mongolské republiky, která tehdy patřila k SSSR, mu předala květiny. Stalina to velmi překvapilo a dívků pak srdečně zvedl na ruce. Ta neváhala a objala ho. Fotografie, která vznikla, se pak brzy stala slavou. Sověti si totiž uvědomili, že jí mohou použít pro svou propagandu. Díky oné fotce mohou prezentovat Stalina jako milovníka dětí, čímž poroste jeho kult. Dívka se tak stala symbolem šťastného dětství v SSSR.
Stalinovi se začalo přezdívat otec všech sovětských dětí. I když on sám měl evropské rysy, fotografie měla prezentovat rozmanitost obyvatel Sovětského svazu i jeho bezmeznou lásku ke všem bez rozdílu. Každé noviny napříč celou zemí fotku otiskly a dívka se tak doslova přes noc stala slavnou. Slavný ruský sochař tehdejší doby dokonce vytvořil sochu této holčičky. A ta se Rusům tak líbila, že všude začali vznikat její kopie. Brzy bylo Rusko plné Geljiných soch. Na území státu se jich nacházely tisíce.
Lidé Gelju poznávali, chtěli si s ní povídat, kupovali jí darky, zahrnovali ji přepychem. To se sedmileté holčičce samozřejmě líbilo. Dokonce i od Stalina dostala její rodina gramofon a ona sama zlaté hodinky. Jenomže každá sláva jednou končí. Otec Gelji, která byla mimochodem jako Engelsina pojmenována po marxistovi Engelsovi, se stal pro režim nepohodlný. V té době se v Rusku začaly konat vykonstruované procesy a popravy, které měly jediný cíl. Upevnit moc Stalina. A přestože byl Geljin otec oddaný komunista, skončil ve vězení. Gelja psala samotnému Stalinovi a prosila ho o smilování. Nebylo to ale nic platné. Geljin otec byl nakonec popraven. Ve stejné době zmizela a zemřela i Geljina matka.
Dívka, která byla miláčkem Sovětského svazu, tak rázem přišla o oba rodiče. Pro Rusko se tak stala nepohodlnou, neboť byla označena jako dcera nepřátel lidu. A tak se přemýšlelo jak kult, který se po celém Rusku rozmohl, šikovně ukončit. Likvidace tisíců soch by jistě donutila lidi se ptát, co se stalo s tou malou dívku, jejíž ikonickou fotografii mají stále před očima. V té době už to ale nebyly pouze na sochy, na kterých byla ztvárněna sama nebo dokonce se Stalinem, byly to i obrazy či mozaiky na stěnách.
Sověti se báli, že by při odstraňování dívky z uměleckých děl, na kterých byla ztvárněna s jejich vůdcem, poškodili i jeho samotného. A to se tehdy v SSSR velmi přísně trestalo. A tak se začalo přemýšlet o tom, jak dívku uvrhnout do zapomnění, aniž by muselo dojít k ničení známých uměleckých děl. Řešení se pak nakonec ukázalo velmi prosté. Gelju znal sice každý, málokdo ale věděl, kdo dívka ve skutečnosti je. A tak se po celém Rusku rozšířila fáma, že jde o Mamlakat Nachangovovou. Ta byla pionýrkou a když jí bylo jedenáct, také se setkala se Stalinem. Lidé tomu uvěřili a problém byl vyřešen.
I když ji připravil o oba rodiče, Geljin obdiv ke Stalinovi stejně nevyhasl. Musela se sice stáhnout a na veřejnosti se příliš neobjevovat, když pak ale diktátor v roce 1953 zemřel, jeho smrt oplakala. Teprve s odhalením zvěrstev, které Stalin za svého života napáchal, Gelje došlo, jak to kdysi s jejími rodiči bylo. A teprve tehdy Stalina zavrhla.
Fotografie, která v roce 1936 vznikla, je tak připomínkou toho, že i když se někdo stane slavným a oblíbeným, stačí propagandě jen málo k tomu, aby ho uvrhla do celoživotního zapomnění.
Zpracováno na základě:
