Článek
Kamarád je gay. V poslední době se mě již několikrát ptal, zda bych s ním nešel na průvod. Vždy jsem odpověděl, že ne, protože to není akce pro mne. Dva dny před průvodem jsem byl ale v dobré náladě a nechal jsem se ukecat. Slíbil jsem mu, že s ním půjdu. To jsem ale nevěděl, co mě čeká.
Sešli jsme se v sobotu dopoledne, abychom doladili outfity. Řekl mi, ať oblečení nějak moc neřeším a vezmu si jen spodní prádlo a boty. To jsem kategoricky odmítl. Chvíli se vzpouzel, ale vysvětlil jsem mu, že to, že se budu akce účastnit s ním, neznamená, že budu chodit po Praze skoro nahý. Přesvědčoval mě, že mám skvělou postavu a že bych ji měl ukázat. Prostě ne.
Nakonec jsem zvolil outfit, který se skládal z vysokých bot, krátkých kraťasů a trička bez rukávů. Už tak ukazuji až dost, říkal jsem si. On ale vyrazil opravdu jen spoře oděný, tak jak to chtěl předtím po mně. Do čeho jsem se to jen zase nechal uvrtat.
Dorazili jsme na Václavské náměstí v sobotu kolem poledne a přidali se k davu. Každou chvíli jsem na sobě cítil něčí pohled, sem tam se přidal i letmý dotek. Neřešil jsem to. Nebylo mi to samozřejmě úplně příjemné, ale nechtěl jsem kamarádovi akci zkazit. Každopádně jsem byl rád, když bylo po půl jedné a dav se začal rozestupovat, protože průvod právě začínal. Oddychl jsem si.
Cestou z Václavského náměstí přes ulici Na Příkopě jsem další účastníky neslyšel mluvit o ničem jiném než o sexuálních zážitcích posledních dnů. Rozebíral to tam opravdu každý. Já jim mohl vyprávět tak leda o tom, co jsem měl se svou přítelkyní. A to by jistě nikoho nezajímalo.
Asi dvakrát mě někdo plácl přes zadek. Když jsem se s opravdu nepříjemným výrazem otočil, okamžitě se mi dostalo omluvy. Můj dojem to už však zachránit nemohlo. Kamarád mě pořád sledoval, jak se na to tvářím a zda na něj nejsem příliš naštvaný.
Když se šlo Celetnou, viděl jsem skupinku účastníků průvodu, kteří se tam všichni líbali mezi sebou a přitom se osahávali. Bylo jich asi deset. Určitě mi nevadilo, že se mezi sebou líbají příslušníci jiné sexuální orientace, ale jsem celkem zásadový a vždy mám jen jednu partnerku, i když s ní třeba ještě ani nechodím, nezačínám si nic s jinou. Takže tohle mě z očividných důvodů popudilo.
Z celé akce jsem měl smíšené pocity, ale rozumím tomu, že pro gaye je to něco jako svátek. Pro kamaráda jsem to udělal rád, ale myslím, že příští rok už ho odmítnu razantněji. Jako pozitivní pro mě snad můžu hodnotit jen to, že se se mnou chtěla spousta účastníků fotit, že se jím moc líbím. Tak jsem si možná zase trochu zvednul svoje ego.
Všem účastníkům festival Prague Pride i příslušníkům LGBT+ komunity přeji, aby se vydařil i zbytek letošního ročníku a stejně tak ročníky následující.
