Článek
Kritika soutěží krásy začala nejprve zaznívat od samotných žen, většinou feministek, kterým se nelíbilo, že mladé ženy, které chtějí vyhrát korunku královny krásy, musí před publikem ukazovat svoje křivky, často i pouze spoře oděné v plavkách.
Jenže postupně začaly být tyto soutěže kritizovány nejen za to, že soutěžící ženy se kvůli vítězství musí ponižovat, ale i z toho důvodu, že vítězka je hodnocena zejména na základě parametrů vzhledu, inteligence a dovednosti v soutěži moc velkou roli nehrají. A bylo a stále tomu tak je. Titul Miss může skutečně vyhrát krásná žena, která rozumu moc nepobrala, ale inteligentní žena, která nepatří k těm nejkrásnější, takovou šanci nemá.
A jak doba pokročila, soutěže krásy přestaly být jen doménou žen. V roce 2000 se v Česku konal první ročník soutěže určené mužům. A od té doby se anketa Muž roku koná pravidelně a ani letošní rok nebyl výjimkou. V rámci neveřejných semifinálových kol se do finále probojovalo dvanáct šťastlivců, kteří měli možnost se o tento titul utkat. Jenže ani muži to v takové soutěži nemají příliš jednoduché.
Kromě toho, že stejně jako ženy, musí ukazovat svá těla pouze v plavkách či ve spodním prádle, muži ještě navíc musí publiku a porotě ukazovat, jak jsou na tom se svou svalovou hmotou. A stejně jako v ženských soutěžích, i tady existuje volná disciplína, kdy si muži mohou připravit cokoli, čím by přítomné zaujali. A fantazii si opravdu meze nekladou.
Bohužel taková soutěž, kde se soutěžící snaží vlísat do přízně poroty, což může znamenat, že tito lidé musí vystoupit ze svých komfortních zón a často za cenu ponížení se prezentovat tak, jak by se před nikým jiným neprezentovali. A to z takové soutěž krásy dělá absolutní dehonestaci krásy a mužství.
Ve volné disciplíně muže roku se tak tančilo, jezdilo na kole, ve spodním prádle se skákalo přes švihadlo, malovali se krajinky, boxovalo se, míchaly se drinky, žonglovalo se a dokonce se i vařilo. Vítěz ročníku Jakub Mádl ve své volné disciplíně převedl, jak dokáže být odvážným hrdinou. Vběhl do hořícího domu, aby se vzápětí z něho polonahý vrátil a v ruce držel koťátko, se kterým se následně na pódiu mazlil. A to už bylo pro nezaujatého diváka opravdu moc.
Pro dámy je takový statný muž, který se ničeho nebojí a riskuje život pro záchranu malého zvířátka, jistě velmi přitažlivý. Nemluvě o tom, když jim pak ukazuje, jak dokáže být něžný a u toho na sobě prakticky nic nemá. Jenže je to všechno jen hra, kterou se soutěžící snaží zalíbit. Je tohle pro muže ještě vůbec důstojné?
Stejně jako ženské soutěže krásy jsou i ty mužské něčím, co by v moderní společnosti, jako je ta naše, nemělo mít místo. Hodnotit někoho podle jeho vzhledu je přežitek, na který už mělo být dávno zapomenuto.
Zpracováno na základě:
a na základě sledování záznamu akce Muž roku 2024
