Článek
Miloslav Ransdorf se narodil ve středočeském Rakovníku v roce 1953. Velmi inteligentní a nadaný student dokončil v roce 1977 Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde odpromoval v oboru historie a filosofie. Hned o rok později se stal doktorem, titul PhDr., po obhajobě své disertační práce. Rychlost s jakou Miloslav Ransdorf získává tituly je obdivuhodná. V roce 1982 už je kandidátem věd a honosí se titulem CSc.
Přestože jej osud zavál do prognostického ústavu Akademie věd, bývá Miloslav Ransdorf označován jako jeden z nejinteligentnějších politiků české historie. Nejvíce působivé byly jeho jazykové znalosti. Dle informací, které sám poskytl, ovládal kromě češtiny i angličtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, nizozemštinu, ruštinu, polštinu, srbštinu, chorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu i netradiční finštinu. Kromě těchto jazyků bylo jeho velkou zálibou čtení starých textů v hebrejštině a řečtině. A to už je úctyhodný výčet jazykových schopností.
Přestože byl již před sametovou revolucí členem komunistické strany, zůstal v ní i po roce 1989. Nenásledoval tak vzoru mnoha svých spolustraníků, kteří po revoluci změnili svou politickou orientaci, aby se ve vrcholné politice udrželi. Naopak se snažil o reformu komunistické strany a aktivně se podílel na formulaci změn, kterými musí strana projít, aby mohla existovat i v novém demokratickém zřízení státu. To, že komunistická strana nepřestala po revoluci existovat, je tak z velké části jeho zásluhou.
V Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky zůstal až do roku 2004 i přes protesty některých svých kolegů. Podporoval totiž vstup Česka do Evropské unie, což bylo méně liberálním příslušníkům komunistické strany proti srsti. Proto, když se mu naskytla příležitost stát se poslancem Europarlamentu, neváhal jí využít. Poslancem Europarlamentu pak zůstal až do své smrti v roce 2016.
Přestože byl pro své znalosti a inteligenci Miloslav Ransdorf mnoha politiky uznáván jako odborník ve svém oboru, musel čelit několika kontroverzím. První ho zastihla už v roce 2006, kdy čelil skandálu, kdy za vysoké finanční obnosy nakoupil padělaná díla výtvarného umění. K jejich nákupu přesvědčil i mnoho svých známých. O tom, že se jedná o padělky, ale nevěděl. Ve středu dění byl ale Miloslav Ransdorf i kvůli svým dopravním nehodám. V roce 2007 srazil na přechodu chodkyni, ta vyvázla s lehkými zraněními, o rok později srazil další ženu na přechodu. Ta musela být hospitalizována. S oběma se Ransdorf podle všeho mimosoudně vyrovnal. Následovaly ale další nehody, při kterých nebyl naštěstí nikdo zraněn.
Skandálům čelil i v Evropském parlamentu, kde byl obviňován, že během projevů svých kolegů spí. V roce 2012 pak byla na Ransdorfa uvalena exekuce. Jeho dluhy se vyšplhaly do výše několika milionů korun. Důvodem zadlužení měla být podle poslance nákladnost jeho volební kampaně. Nicméně na splácení exekuce si Ransdorf musel znovu půjčovat.
Rok 2013 byl pro Ransdorfa plný nepříjemností. Nejprve ho nařkla ředitelka Muzea dělnického hnutí, že chtěl muzeum vytunelovat, a podala na něj trestní oznámení, následně byl nizozemským reportérem obviněn, že se do Evropského parlamentu chodí pouze zapisovat do prezenční listiny, aby mu vznikl nárok na denní poslaneckou náhradu ve výši 300 euro, přestože na místě pak stráví pouze několik minut.
Největší skandál ale Miloslav Ransdorf zažil ve Švýcarsku v roce 2015. Zde byl zadržen švýcarskou policií, protože se dle poskytnutých informací spolu s dalšími třemi muži snažil na falešné doklady vybrat ze švýcarské banky 350 milionů eur. Obvinění bylo sice nakonec staženo, ale toho už se Miloslav Ransdorf nedožil. Dne 22. ledna 2016 zemřel v IKEMu na mozkovou příhodu.
Zpracováno na základě:
