Článek
Synovci bylo třináct a neteři patnáct let. Na dovolenou se docela těšili, a tak jsme předpokládali, že vše proběhne v klidu a bez komplikací. Že nepatří úplně mezi ty nejbystřejší děti jsme věděli, ale to přece nebyl důvod chovat se k nim jinak než k jiným dětem. Jenže všechno začalo už cestou na letiště.
Z pražského hlavního nádraží jsme si vyjednali odvoz na letiště. Vezl nás kamarád, který byl zkušeným řidičem a taxikařinou si i přivydělával. Během této cesty mi ale byla doslova hanba. Nejenže ho prakticky ani nepozdravili, ale kamarád musel veškerá jejich zavazadla naložit do vozu sám. To by ale nebylo to nejhorší. Když jsme projížděli Prahou, abychom se dostali na letiště, zeptal se synovec, zda Itálie, kam jedeme, je taky v Evropě, nebo ne? Viděl jsem výraz našeho řidiče, který protáčel oči, ale ze slušnosti k nám neřekl ani slovo.
Na letišti to bylo stejné. Zavazadla musel opět vyložit on, děti ani nepoděkovaly, rozloučit se s nimi musel on, jinak by neřekly ani slovo. Říkal jsem si, že to snad byla ta nejtrapnější část cesty a že ve zbytku dovolené s nimi budeme sami a my jsme na ně přece zvyklí.
V tomto článku nechci řešit, že nemají absolutně žádný všeobecný přehled, myslí si, že Neapol, kam jsme letěli, je hlavním městem Itálie, protože je velká, že nevědí, kdo byl Napoleon, o Aristotelovi si myslí, že je to věc, a o Benátkách, že je to zvíře. To je prostě jejich přístupem a výchovou rodičů, částečně samozřejmě také online dobou, ve které žijí, i dobou covidovou, ale i tak to jasně svědčí o jejich absolutní negramotnosti, za kterou mi jich bylo opravdu líto.
Co je ale horší, tyto děti, stejně jako mnoho dospívajících jedinců naší doby, nemají absolutně žádné vychování. Během dovolené se to projevilo dostatečně. S ničím nám nepomohly, u stolu čekaly, až uvaříme oběd, dáme jim ho na stůl. Jakmile dojedly, vstaly od stolu a šly do pokoje. Ani ten talíř od toho stolu nedonesly alespoň do dřezu.
Neteř je nemluvná, stále má na uších sluchátka, sjíždí Instagram a TikTok. Když jí člověk chtěl něco říci, tak na ni musel poklepat, aby si to ztlumila a slyšela nás. Zkrátka ztracený člověk moderní generace. Za to synovec je velmi výřečný, myslí si o sobě, že je nejkrásnější a nejchytřejší, prostě hvězda. Když si usmyslel, že něco chce, tak čekal, že se z toho všichni posadí na zadek. Když jsme mu nevyhověli, okamžitě se urazil a psal domů, že ho trápíme hladem a podobně. Člověk se mu nezavděčil, ani když mu vyhověl, aby od něj měl na chvíli pokoj. Se vším byl nespokojený, nic nebylo dobré, v čokoládových croissantech bylo málo čokolády, na pizze bylo moc rajčat. Jednoduše řečeno namyšlený a nevychovaný pubertální adolescent. Oba byli navíc vulgární a neuctiví ke svému okolí i k místním lidem.
Nejvíc mě mrzelo, že vlastní babičku, která je po operaci obou kyčelních kloubů, nepustil sednout na jediné volné místo na celém letišti, kde si mohla alespoň trochu odpočinout. Na moji výtku reagoval agresivně a nechápal, proč by měl babičce uvolňovat místo, když si on nebude mít kam sednout.
Myslím, že to byla poslední dovolená jakéhokoliv typu, na kterou jsme tyto děti vzali. Už se nikdy nechci obtěžovat s někým, komu je to absolutně jedno, komu návštěva jakékoli památky nic neřekne, nebo ho dokonce obtěžuje, kdo nemá povědomí o světě a nemá ani základní vychování.
