Článek
Tenhle den začal jako každý jiný. Neměl jsem sebemenší důvod se domnívat, že dnes bude něco špatně. Bylo krásně a svítilo slunce. Strávil jsem asi 5 hodin v práci a pak jsem se nenápadně mohl ztratit, aniž bych z toho měl v práci problémy. Zajel jsem na nákup, abych své přítelkyni připravil doma dobrou večeři.
První z nepříjemností začala už v supermarketu. Při placení nákupu jsem zjistil, že u sebe nemám peněženku. Prohledal jsem si všechny kapsy, ale nikde nic. Poprosil jsem pokladní, ať posečká, že se dojdu podívat, jestli mi nevypadla v mém vozu. Ale ani tam jsem ji nenašel. Nákup jsem tam tedy musel nechat. Jediné, co jsem v kapsách našel, byl občanský průkaz, který jsem si včera z peněženky vyndal.
Pár desítek metrů od supermarketu byla pobočka mojí banky. Rozhodl jsem se, že tam doběhnu, abych nechal zablokovat svoji platební kartu a vybral si nějakou hotovost. Tam to proběhlo bez problému. Znovu jsem nakoupil stejný nákup a vydal se k autu přesvědčen, že nic horšího už se mi dnes nemůže stát.
Když jsem si sedal do svého vozu, zjistil jsem, že mi snad někdo klíčem objel auto. Kolem dokola byla hluboká rýha. Myslel jsem, že vyskočím z kůže. To mi dnes ještě scházelo. Neměl jsem ale náladu už něco řešit a vydal jsem se domů. Věděl jsem, že mám ještě tak hodinu a půl, než přítelkyně dorazí.
Když jsem odemkl byt, už v předsíni jsem cítil vlhko. Došel jsem tedy rychle do obývacího pokoje a sledoval tu spoušť. Z promáčeného stropu intenzivně kapala voda hned v několika místech. Soused nad námi nás vytopil. Běžel jsem hned o patro výš a našel jsem ho tam rozlíceného. Měl v bytě ještě více vody než já. Voda totiž tekla v bytě ještě o patro výš. Čekali jsme tam všichni společně na odbornou pomoc, aby voda konečně přestala téct.
Doma jsem pak sledoval škody. Pohovka byla celá promočená. Nateklo nám i do televize. Vypnul jsem proto raději elektřinu v celé místnosti. Mohlo by to způsobit ještě nějaký zkrat. Televizi budeme muset nechat vyschnout a pak se uvidí. Byl jsem úplně zoufalý. Na vaření večeře jsem neměl ani pomyšlení. To je teda den, říkal jsem si.
Vyšel jsem na balkón do dvora, abych si dal jednu uklidňující cigaretu. Očividně ale ještě nebyl dnes všemu konec. Jak jsem tam tak stál a uklidňoval se výhledem na vnitroblok, uslyšel jsem pořádnou ránu. Okamžitě jsem cigaretu odhodil a šel jsem se podívat, co to bylo v mém bytě za ránu. V předsíni ležela na zemi moje přítelkyně, která uklouzla po vlhké podlaze.
Pomohl jsem jí vstát, ale měla očividně něco s nohou. Nezbývalo nic jiného než ji naložit do auta a odvézt k doktorovi, kde jsme strávili další dvě hodiny. Nakonec z ordinace odcházela s nohou v sádře. Měla totiž naštípnutou kost. No výborně, pomyslel jsem si. To už by dnes snad stačilo.
Domů jsme dorazili kolem deváté hodiny večer. Všude bylo stále mokro. Na kuchyňské lince ležely nepříliš trvanlivé potraviny, které jsem tam položil, když jsem přišel do bytu. Ty asi taky budu muset vyhodit. Tohle byl prostě nejhorší den prázdnin. Asi je to tak, jak se říká. Smůla nikdy nechodí sama.
