Článek
Letecká doprava je od roku 1942, kdy se začaly počítat statistiky, tou nejbezpečnější možnou dopravou na světě. Pravděpodobnost, že budete součástí vážné automobilové nehody, je více než 60 krát větší. Když už se ale nějaké to letecké neštěstí přihodí, strhne se na něj veškerá mediální pozornost, která v lidech vyvolává pocity strachu, které mohou vést až k aviofobii. Tomuto strachu z létání se ale nelze divit. Většina leteckých nehod totiž končí fatálně. Najdou se však i hrůzostrašně vypadající incidenty, které mají šťastná konec. Jeden takový se stal před 35 lety.
Psal se rok 1990, když dopravní společnost British Airways vypravovala svou pravidelnou linku pro britské turisty z Birminghamu do španělské Malagy. Na palubě tohoto letu bylo 81 cestujících a 6 členů posádky. V kokpitu letadla seděl zkušený pilot, dvaačtyřicetiletý Timothy Lancaster, který měl v té době nalétáno více jak 12 tisíc leteckých hodin a zkušený kopilot se 7,5 tisíci hodinami. Letadlo vzlétlo z letiště v Birminghamu a vše vypadalo v naprostém pořádku. Letadlo vystoupalo do letové hladiny 17 300 stop, tedy zhrubo do výšky 5 300 metrů, letušky servírovaly nápoje a občerstvení pro piloty.
Když však jeden ze stewardů vcházel do kokpitu, ozvala se ohlušující rána. Levá okenice kokpitu, která byla po opravě před letem instalována zpět na letadlo, byla špatně připevněná nevyhovujícími šrouby. Tyto šrouby tak nebyly schopny vydržet rozdíl mezi vnějším a vnitřním tlakem vzduchu, kvůli čemuž okenice doslova uletěla pryč. Taková situace je přinejmenším kritická, avšak následující chvíle byly snad ještě horší. Kapitán letadla Lancaster, který se v té době připravoval na občerstvení, nebyl připoután bezpečnostním pásy. To mělo za následek, že ho podtlak z řídící kabiny téměř celého vycucl ven z letadla, pouze noha se mu zaklínila do řídícího kniplu. Stalo se to tak nešťastně, že nevědomky odpojil autopilota a naváděl letadlo střemhlav dolů.
I přesto, že byla kabina plná bílé mlhy a hluk neumožňoval verbální komunikaci, přítomný steward Ogden se snažil za pomocí vlastních sil udržet tělo kapitána na půl v kokpitu. Hrozilo totiž, že kdyby se tělo kapitána uvolnilo, mohly by ho nasát proudové motory a celá situace by se stala ještě hrůzostrašnější. I přes veškeré problémy zachoval druhý pilot chladnou hlavu a zahájil nouzové klesání. Trvalo to téměř půl hodiny, než se mu podařilo nouzově přistát na letišti v Southamptonu.
Po celou tuto dobu se zbylá posádka snažila udržet kapitánovo tělo, které čelilo ohromnému tlaku, zimě a řídkému vzduchu. Nikdo ani nedoufal, že by takové podmínky mohl člověk přežít. Po přistání se však stal malý zázrak, kapitán přišel k vědomí a byl okamžitě převezen do nejbližší nemocnice, kde se zjistilo, že kromě omrzlin a šoku utrpěl pouze zlomeninu pravé ruky. Nikdo jiný nebyl zraněn. Závada na letadle byla opravena a stroj uveden zpět do provozu. Kapitán Lancaster se léčil necelého půl roku, než opět usedl do letadla a vrátil se k práci.
Zpracováno na základě:
