Článek
Nutno podotknout, že se nejedná o vlastního synovce. Je to syn sestřina nového manžela, který pochází z Ukrajiny, ale v naší zemi žil jeho otec již před konfliktem na Ukrajině. Synovci bylo přibližně 10 let, když se sem přistěhovali. Dnes je mu už 15 let.
Na konci června jsem se ho ptal, jestli plánuje něco o prázdninách. Jeho odpověď mě docela překvapila. Řekl mi, že pojede na celé prázdniny na Ukrajinu. Zděsil jsem se, protože tento stát momentálně nepovažuji za bezpečnou destinaci.
Vysvětlil mi ale, že tam jezdí do poměrně bezpečné zóny. Ale člověk nikdy neví, co se může stát i v bezpečné zóně a má prostě o dítě strach. Jeho cesta tam měla jasný cíl. Babičku a kamarády. Někteří z kamarádů již sice odešli do jiných zemí, ale většina jich tam zůstala a žijí tam vcelku normální život.
Divil jsem se, že babička nebo ostatní rodiny nemají strach, že se válka přesune i tam. Nikdo to tam prý ale vůbec neřeší a prostě žijí život takový, jaký je. Když něco přijde, tak to stejně nikdo dopředu neovlivní. Život ale určitě nemají stejný jako před válkou. Otcové, dědečkové a někdy i bratři jsou ve válce, takže se velikost rodiny poměrně zmenšila.
Bylo mi ale synovcem vysvětleno, že tím, že v rodinách zůstaly většinou jen ženy a děti, se rodiny obývající danou obci více semkly a navzájem si pomáhají. Nedochází tak k žádným konfliktům, ani k rabování. Všichni jsou na sebe hodní a pomáhají si. Takto to tam zažil, když tam byl loni.
Letos už ale bohužel tak nadšený není. Spousta dalších rodin včetně jeho kamarádů odešla, aby už nemusela žít v nevědomosti, co bude zítra. Přestože tam za nimi odjel na prázdniny, zůstal tam prakticky sám s babičkou. Oblast je podle něj stále klidná, několikrát však museli v nočních hodinách běžet do krytu. To, když začaly znít sirény, přestože žádný útok na město neproběhl.
Byl hrozně natěšený, že se zase podívá na místo, kde vyrůstal. A teď jsem v hlase slyšel jeho zklamání. Bylo mi ho moc líto. A samozřejmě nejen jeho. Ale i všech, co tam žijí. Válka se pomalu rozrůstá po celé zemi a ničí všechno krásné.
Synovec se z prázdnin vrací dřív, protože už nechce znovu zažít houkání sirén. Jeho babička tam však zůstane na všechno sama. To je mu líto nejvíc. Bohužel s tím ani on, ani my vůbec nic nenaděláme.
Do jeho návratu zbývá ještě týden, tak jen doufám, že se v situaci na Ukrajině zásadního nezmění a on bude moci v klidu přijet k nám zpátky do Prahy. A jako všichni doufám, že tento nesmyslný konflikt brzy skončí a lidé se budou moci začít vracet do svých domovů, či znovu vybudovat to, co bylo zničeno.
Válka je nesmyslná věc, která jen ničí lidské životy. A žádný lidský život nestojí za mocenské snahy kohokoli v tomto zkaženém světě.
