Článek
Začalo to všechno před pěti lety, kdy jsem se v jednom baru seznámil s krásnou slečnou. Takovou tou z vašich tajných představ. Byla naprosto dokonalá. Vyměnili jsme si na sebe čísla a domluvili se na prvním rande. Čekal jsem, že to u prvního rande skončí, protože v tom baru měla přeci jen trochu upito, ale na našem dalším setkání jsme se měli sejít oba střízliví.
Ale neskončilo to. Ba přesně naopak. Stávalo se tam čím dál tím intenzivnější, až to přerostlo ve velmi krásný a romantický vztah. Vídali jsme se prakticky denně, chodili spolu na večeře, procházky, do kina. Dokonce jsme spolu byli i na týdenní dovolené. Ten půlrok prostě utekl jak voda. A nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo něco špatně. Jenže jsem se měl záhy dozvědět něco šokujícího.
Jednoho večera mi řekla, že jí na mě moc záleží a že už se cítí se mnou natolik spřízněná, aby mi sdělila své velké tajemství. Nevím, co jsem čekal. Asi že mi řekne, že má jednu nohu kratší. To jsem se ale šeredně spletl. Řekla mi, že by mě ráda představila jednomu muži. Koukal jsem na ni a nic nechápal. Přiznala se, že už dva roky žije v harmonickém vztahu s polyamorním párem. Věděl jsem, že polyamorie je vztah, ve kterém žije více jednotlivců než dva, ale nerozuměl jsem tomu, co to pro mě znamená.
Svěřila se mi, že žije s párem, který ji k sobě před těmi třemi roky přibral. A že je s nimi strašně šťastná. Dokonce mi přiznala, že se doma vzájemně dohodli, že i ona má do vztahu přibrat jednoho muže. Nechtěl jsem tomu úplně věřit, ale mluvila tak přesvědčivě. Jenže jsem na to neměl. Požádal jsem ji, ať okamžitě odejde, což naštěstí udělala. Celou noc se mi v hlavě mísilo velké množství myšlenek. Už jsem pochopil, proč jsme se celý půlrok scházeli vždy u mě, nikdy u ní. Tak ona má ještě přítele a přítelkyni.
Několik dnů jsem nereagoval na její telefony, zprávy, ani vyzvánění u domovních dveří. Musel jsem si to srovnat v hlavě. Moc se mi to ale nedařilo. Jednoho dne jsem jí prostě napsal, že se s ní chci sejít. Znovu jsme si o tom promluvili, ona mi všechno vysvětlila do detailu. Já už byl klidnější, takže jsem to přijímal s otevřenou myslí. Dohodli jsme se, že se sejdeme všichni společně u nich v bytě.
Vůbec jsem nevěděl, co od toho mám čekat a o čem se budeme bavit. Na ten den jsem nemohl ani dospat. Večer jsem do jejich bytu donesl dvě květiny a lahev vína. Má přítelkyně, jestli teda vůbec byla má, mě představila ostatním dvěma obyvatelům bytu. Byli oba velmi pohlední.
Debata zezačátku trochu vázla. Byl jsem nervózní. Bavili jsme se o dětství, o škole, zkrátka o ničem důležitém. Asi jim přišlo, že jsem moc pomalý v osmělování, a tak se rozhodli, že mi rozvážou jazyk. Muž z té trojice zničehonic políbil svoji přítelkyni. A pak i tu moji.
On líbá mou přítelkyni, běželo mi pořád hlavou. Nevěděl jsem, jestli mu mám dát pěstí, nebo dál sedět a koukat. Bylo to ale na mě moc. Takový typ vztahu není pro mě, přestože jsem to chtěl kvůli své přítelkyni zkusit. Nešlo to. Zvedl jsem se a odešel. Vyběhla za mnou a volala na mě. Nereagoval jsem.
Když mě na ulici doběhla, řekl jsem jí, že tohle prostě nedávám. A jestli chce vztah se mnou, tak s nimi to rozhodně fungovat nemůže. Vyznal jsem jí své city a vysvětlil, že nedokážu snést, že ji líbá jiný muž. Na to mi odvětila, že v tom případě je konec. Čekal jsem, že mě bude přemlouvat a že třeba časem já přemluvím ji. Ale bylo jí to jedno. Když jsem nechtěl je, nemůžu mít ani ji. Odešel jsem domů a pár týdnů se z toho nemohl vzpamatovat. Nikdy jsem ji už ale znova neviděl.
