Článek
Do Říma a do Vatikánu se za život podívá mnoho z nás. Do italské metropole to totiž není daleko a jedná se o jedno z nejkrásnějších měst Evropy, které rozhodně stojí za to vidět. Poloha Vatikánu uvnitř Říma je navíc zcela unikátní. Nemusíme prakticky opustit území hlavního italského města a ocitneme se v jiném státě.
Náměstí před hlavní baštou křesťanství je nádherné a poměrně snadno se dá dostat i dovnitř baziliky a do vatikánských zahrad. Jedním z nejmonumentálnějších míst, kam nás prohlídkové kroky zavedou, je Sixtinská kaple od Michelangela. Jenže i v takto turisticky navštěvovaném komplexu se nacházejí místa, kam nesmí vkročit noha nepovolaného člověka. Jsou to Vatikánské archivy. Ty před námi ukrývají velmi hodnotná díla světových mistrů umění, ale i tajné spisy, které nikdy nikdo mimo křesťanský svět ještě nespatřil.
Existují různé konspirační teorie, které vyjmenovávají vše, co se v těchto utajovaných a střežených prostorách skrývá. Vzhledem k tomu, že se tam ale nikdo z nás pravděpodobně nikdy nedostane, můžeme se při skutečném pátrání po obsahu archivu spoléhat pouze na to, co je o nich všeobecně známo. Jako takové obsahují Vatikánské archivy všechny dokumenty spojené s činností papežů za více než dvanáct století. Nejstarší dokument, který je v nich uložen, pochází z roku 809.
Prostory, v nichž jsou tyto dokumenty uloženy, jsou neuvěřitelně rozsáhlé. Jde o zhruba 35 tisíc svazků umístěných na policích v celkové délce 84 kilometrů. Samotná církev nemá zájem na tom, aby se některé z dokumentů dostaly na povrch. Například je zde uložena stížnost malíře a sochaře Michelangela. Ten v ní urguje církev, že stále nedostal zaplaceno za výzdobu Sixtinské kaple. Stejně tak jsou tu detailní popisy zmanipulovaných procesů s čarodějnicemi a další inkviziční vraždy včetně přepisů soudních přelíčení a nebo třeba dopis papežovi Inocencovi IV. od vnuka Čingischána Güyüka Khana.
Přestože archivy začaly vznikat v 16. století z důvodu, aby nashromážděné cennosti měly v srdci Vatikánu své pravé místo, veřejnosti byl vstup zakázán. Část archivů s těmi běžnějšími svazky byla otevřena veřejnosti až na konci 19. století. Podle některých teorií se v útrobách Vatikánu skrývají dokumenty obsahující fakta, která by mohla změnit celý svět a otřást křesťanskou vírou, ať už to jsou nikdy nezveřejněná evangelia či jiné spisy.
Dopis papežovi Inocencovi IV. od Güyüka Khana
Zájem o archivy navíc vzrostl na přelomu 20. a 21. století. V roce 1998 totiž probíhal archeologický průzkum, který měl zjistit, co se nachází pod budovou archivů. A tehdy se objevila informace, že se pod knihovnami našly zdeformované lebky, které nápadně připomínají příslušníky mimozemských civilizací. Nikdo tato tvrzení nepotvrdil a ani nevyvrátil. A o pár let později jeden z vysokých hodnostářů Vatikánu veřejně, jen tak mimo řečí, existenci mimozemšťanů připustil. A skandál byl na světě.
Jsou to především tajemství, kterými jsou archivy opředeny. Lidé nevědí, co se v archivech skrývá, a tak je tento utajený prostor fascinuje, někdy i děsí. Církev ale zůstává neoblomná a do jeho prostor jen tak někoho, kdo by celému světu podal svědectví, nepustí.
Zpracováno na základě:
