Článek
Byl tehdy všední den, takže jsme to s kamarády nechtěli úplně protahovat, přece jenom jsme šli všichni druhý den ráno do práce. Řekli jsme si tedy, že zajdeme na dvě, maximálně tři piva. Jenže už v průběhu toho třetího se atmosféra u stolu poněkud změnila.
Bydlíme všichni v okolí, takže místní obyvatele od vidění známe, s některými se i zdravíme. Dívku, která přišla k našemu stolu, jsem znal od vidění dobře. Bydlela jen dva vchody vedle mě v činžovním domě. Bylo jí třináct let. Měla uslzené oči a prosebně se na nás dívala.
Hned jsme se jí prakticky jednohlasně zeptali, v čem jí můžeme pomoci. Řekla, že její maminka se u protější vietnamské večerky opila a nechce jít domů, tak jestli bychom ji s ní nepomohli. No samozřejmě jsme hned šli. To, že má její matka problém s alkoholem, nebylo pro nás novinkou. Občas ji tu vídáme se psem. Pít jsme ji sice vyloženě nikdy neviděli, ale někdy to prostě na tom člověku poznáte.
Matka dívky stála před vietnamskou večerkou. No stála, spíš to bylo něco mezi polostáním a pololehem. Vypadala, jako když se hroutí. K tomu se ještě motala. Naštěstí nebyla agresivní. Byla vysmátá a hned nám začala vyprávět, co se jí tuhle přihodilo a že vlastně vůbec není opilá. Naštěstí nás ale poslouchala a nechala se odvést domů.
Cesta to byla dlouhá, i když bydlely jen pár metrů od té večerky. Když se nám ji podařilo dostat do jejího bytu, šla nás její třináctiletá dcera vyprovodit ven a poděkovat nám. Přitom ale neudržela slzy a rozplakala se úplně. Omlouvala se za svoji matku a bylo vidět, že ji to hodně trápí.
Svěřila se, že se maminka doma opíjí skoro každý den a že se doma o všechno musí starat ona. Že je hrozně unavená, protože chodí do školy a doma ji čeká ještě taková spousta práce. Podle toho, co nám řekla, s tím její matka už jednou problém měla, ale dostala se z toho. V poslední době ale začala znovu. Nejdříve tomu dívka nepřikládala přílišnou váhu, že se maminka občas napije. Tvrdila ale, že se to poslední dobou stupňuje a že její matka už není schopná normálně fungovat. Snažili jsme se ji trochu uklidnit, aby si šla v klidu lehnout.
Celý druhý den jsem v práci přemýšlel o té ženě, která má problémy s alkoholem, a o její dceři. Nemůžu to přece nechat jen tak, něco musím dělat. Pořád mi to vrtalo hlavou a říkal si všechna pro a proti různých postojů, která mohu k této věci zaujmout. Nevím, jestli je to správné rozhodnutí, ale myslím, že její matku navštívím a dám jí ultimátum, že se sebou začne něco dělat, nebo že to budu muset oznámit. Nechci se vměšovat do cizích záležitostí, ale moje svědomí mi nedovolí, abych si toho nevšímal a dělal, že se nic neděje.
