Článek
Vila byla postavena už v druhé polovině 19. století. Postavit si ji nechal majetný Anton Tschinkel, majitel porcelánové továrny a zakladatel místních lázní. Sloužit mu měla jako letní sídlo. Jenže i na Tschinkela dopadla krize, a ještě před koncem 19. století přešel jeho majetek do konkurzu.
O tom, co bylo v budově poté, se nedochovaly žádné záznamy. Jisté však je, že od roku 1923 sloužila jako zotavovna. Po druhé světové válce tu přijímali pacienty nakažené tuberkulózou. Dětská psychiatrie se z místa stala až v roce 1957. U této příležitosti bylo provedeno mnoho stavebních úprav, aby mohla budova lépe sloužit svému účelu.
Jenže to rozhodně nebylo místo s dobrou pověstí. Po roce 1962 se tu k léčbě dětí začaly používat halucinogeny, mezi které patřilo i LSD. To se zde používalo až do roku 1968, kdy bylo jeho použití k léčbě zakázáno. LSD ale asi nebylo to jediné, co zde zdejší děti okusily. Několik pacientů po svém propuštění vypovědělo, že byli nuceni podstupovat léčbu elektrošoky. Většina z nich potvrdila, že byla ošetřovateli fyzicky týrána.
V té době sloužily v léčebně i řádové sestry. Ty byly velmi přísné a podle některých pacientů se na bití dětí podílely i ony. Bývalé pracovnice léčebny ale tvrzení pacientů vyvrací. A protože na to nejsou důkazy, je to jen tvrzení tehdy hospitalizovaných dětí proti tvrzení zdravotnického personálu a řadových sester. Dnes už není možné získat žádné další důkazy, neboť většina z těch, kteří tu v 60. letech sloužili, už dnes nežije. Svědectví dětí mohou být ovlivněna psychickými poruchami, kterými v době hospitalizace trpěly.
Přesto se zde dětská psychiatrická léčebna udržela, zrušena byla definitivně až v roce 1983. Následně došlo v devadesátých letech k rekonstrukci budovy. Nikdy už však žádnému účelu neposloužila. Kritizovány byly zejména náklady na její provoz. Moderním účelům pak bylo nedostačující i její vybavení. V roce 1998 ji navíc poškodil výbuch v kotelně. Od té doby byla budova neudržovaná, zhroutily se i některé střechy.
Když ještě stávala, dalo se vysklenými okny nakouknout dovnitř. Prostor působil vskutku až strašidelně. Ke dvoupatrové vile přiléhala věž a celým prostorem domu stoupalo točité schodiště, po výbuchu na mnoha místech poškozené. Člověk zde zažínal tísnivý pocit už jen z představy, jaká zvěrstva se tu před desítkami let mohla provádět na dětech ve jménu vědy.
Protože byla budova v havarijním stavu, ale lidé z okolí často podnikali do jejího nitra výpravy, kterými ohrožovali svůj život, bylo rozhodnuto o její demolici. K té došlo v roce 2022. Nyní už po ní nenajdeme v Dubí ani památky.
Její příběh, nechť je nám ale připomínkou, že tu kdysi stávala Tschinkelova vila, která budila respekt. Co přesně se dělo za jejími dveřmi se, ale už nikdy nedozvíme.
Zpracováno na základě:
