Článek
Psal se rok 1972, když probíhal pravidelný let na lince JAT 367 z Kodaně do chorvatského Záhřebu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by na letové trase měly být jakékoliv problémy. Letuška Vesna Vulovičová toho dne sice neměla být ve službě, ale kvůli chybě v systému musela nastoupit za kolegyni se stejným jménem. Bylo jen pár minut po 17. hodině, když se v letadle ozvala ohlušující rána. V předním zavazadlovém prostoru totiž vybuchla nastražená bomba. Ta zapříčinila, že se následkem exploze stroj DC-9 rozlomil na dvě části a nekontrolovaně se řítil k zemi z výšky deseti kilometrů. Tato hrozivá tragédie se odehrála na území tehdejšího Československa, poblíž vesnic Oleška a Srbská Kamenice.
Trosky letadla byly rozeseté na území několika kilometrů čtverečních a vše nasvědčovalo tomu, že toto neštěstí nepřežil nikdo z 28 cestujících. O to větší šok nastal, když se z trosek havarovaného letadla ozýval hlas dvaadvacetileté letušky Vesny. I přesto, že Vesna utrpěla frakturu lebky, tržné rány, několik vážných zlomenin včetně poranění páteře, tak byla jedinou přeživší tohoto teroristického útoku. Vesnu zachránila nejspíše souhra několika náhod. V době exploze se totiž nacházela v kuchyňce v zadní části letadla, díky čemuž jí na životě neohrozil samotný výbuch a ani podtlak, který následně vznikl. Dalším důležitým faktorem bylo i to, že pád zadní poloviny letadla zbrzdily koruny borovic a svah, po kterém se trosky klouzaly.
Vulovičovou nejprve při životě udržoval lesník a bývalý zdravotník Henke. Následně byla hospitalizována do místní nemocnice v České Kamenici a týden poté ve vojenské nemocnice v Praze. Prodělala několik náročných operací a byla téměř měsíc v kómatu. I přesto ale byla odhodlaná se plně zotavit. Cvičila několik hodin denně a pravidelně rehabilitovala. Díky jejímu mladému věku a nezlomnému odhodlání se jí postupně začal jako zázrakem vracet i cit do jejích dolních končetin. Vulovičová se nakonec plně zotavila. Z děsivého pádu si mladá letuška nic nepamatovala, a tak jí nesužovalo ani psychické trauma.
Místo pádu trosek letounu
Ba naopak. Létání milovala a chtěla se co nejrychleji vrátit zpět do práce. Toto přání se jí ale bohužel nesplnilo. Její zaměstnavatel jí totiž realokoval na kancelářskou pozici.
Vesna byla celý život vděčná československému zdravotnictví za to, že jí dalo druhou šanci na život. Vulovičová nakonec zemřela v roce 2016 ve věku 66 let a dodnes je zapsána v Guinnessově knize rekordů jako jediný člověk, který přežil volný pád z výšky 10 160 metrů.
Zpracováno na základě:
