Článek
Příjmení si nikdo nevybere. Všichni se s ním narodíme a muži ho hrdě nosí po celý svůj život. Ženy si po svatbě mohou vzít příjmení svého manžela a případného hanlivého označení se tak zbavit.
Nějaká příjmení nemusí být vulgární, pokud takové jméno vyslovíme vytržené z kontextu. Určitě ale nositelé příjmení Ocásek nebudou patřit mezi ty nejšťastnější. Ani rodina Blablů nebude nadšená z toho, že jejich jméno nedává prakticky smysl. Nejhorší představa je, že se narodíte do rodiny a už od prvního dne budete Mrtvý. Ale i taková příjmení v Česku existují. Jsou zvláštní, ale o vulgaritě nemůže být řeč.
Stále ještě máme v naší krásné republice jednu nositelku příjmení Prcinová. Žádný pan Prcina už na našem území ale nežije. Je tu ale více než dvě stě nositelů příjmení Kakáč a Kakáčová. S tím úzce souvisí i další příjmení Pokálený. Těch je v České republice celkem šest včetně ženské varianty Pokálená.
Poměrně hodně, kolem šedesáti, občanů ČR se pyšní příjmení Vošoust. Ve škole to s takovým jménem určitě neměli jednoduché. Někoho může urazit i jinak slušné příjmení. Představte si, že se vás někdo zeptá, jak se jmenujete, a vy mu odpovíte Nevím nebo Nepovím.
Někteří lidé mohou mít své povahové rysy i ve jméně. Jen si představte potkat takového arogantní a nepříjemného Hajzla. Pokud někdo mluví sprostě, jistě se nebude stydět za své příjmení Sprostý nebo Sprostá. Výhra to ale určitě není.
Pokud potkáte paní Píčovou, kterých v Česku žije hodně, nemyslete si, že její manžel má vulgární příjmení ve tvaru slova označujícího ženský pohlavní orgán. To je omyl. Manžel paní Píčové je prostě jen pan Píč.
Někdy může k negativní konotaci a zesílení vulgarity příjmení dojít v kombinaci s dalšími příjmeními. Jen si představte, když spolu bude v kanceláři sedět Tupý Buran nebo Sprostá Štětka. Taková dvojice nás zaručeně pobaví ještě předtím, než do takové kanceláře vstoupíme.
Nepěkně znít může i příjmení, které v ostatních evokuje poněkud odpudivou představu o jeho nositeli. Jen si představte, že budete mít schůzku s panem Oslizlem. Určitě se vám na ni nebude chtít. Ředitel základní školy v mém rodném městě se jmenoval Šourek. Samozřejmě to bylo od malých dětí terčem posměchu. Dnes už se na to člověk kouká také trochu jinak.
Úcta k rodnému příjmení je krásná věc, ale některá z příjmení přímo vybízejí k jejich změně. Myslím, že většina z nás by se nechala přejmenovat okamžitě, pokud by se jim v občanském průkazu skvělo jméno Kokot, Jebavý, Šoustal, Šuk nebo Pinda. Taková příjmení ale nosí v Česku tisíce našich občanů. Určitě jim taková příjmení způsobila nemilé a trapné situace, avšak stále jej hrdě nosí. A je to dobře. Všechno by se mělo brát s nadhledem.
