Článek
Zdeněk Srstka se narodil už před druhou světovou válkou v roce 1935 v Praze. Česko ho znalo především jako herce malých a často komediálních rolí, do kterých však dával všechno a které nás ještě dnes dokážou rozesmát. Jeho asi nejslavnější rolí byla role studenta večerní školy v komedii Marečku, podejte mi pero z roku 1976. Právě tady totiž proslul hláškou, že „Hliník se vodstěhoval do Humpolce“.
Za zmínku ale stojí i jeho účast na zábavních estrádách a časté účinkování v pořadu Možná přijde i Kouzelník. Právě z těchto pořadů totiž pocházejí dnes již doslova legendární scénky. Jmenujme alespoň tu, kde spolu s Karlem Černochem interpretuje píseň Chtěl bych být víc než přítel tvůj nebo tu, kde spolu s Jaroslavou Hanušovou, Oldřichem Kaiserem a Jiřím Lábusem předvádí rodinné drama na pozadí hitu A ty se ptáš co já.
Později jsme pak měli možnost Srstku vídat v pořadu České televize Chcete mě, kde se střídal s Martou Kubišovou. I tady ale využil svůj komediální talent a odložené psy či jiná zvířata nabízel s humorem jemu vlastním a zcela jedinečným hlasovým projevem. Zdeněk Srstka ale nebyl jen herec a moderátor. Už od mládí se závodně věnoval vzpírání.
Vzpírání ho dovedlo až na mezinárodní mistrovství. Reprezentoval tehdejší Československo jak na mistrovství světa, tak na olympijských hrách či na mistrovství Evropy, odkud si dokonce přivezl bronzovou medaili v roce 1957. A i když bylo vzpírání sportem, který ho bavil nejvíce, reprezentoval nás i v řecko-římském zápase a rád se účastnil i zápasů v boxu.
A právě jeho síla, obratnost a mrštnost ho nakonec dovedly k filmu. Stal se z něj vyhledávaný a často obsazovaný kaskadér, který za život zaskakoval za mnoho slavných herců. Když se pak dostal do zábavných pořadů, svou sílu dokazoval i tam. Před zraky diváků tak trhal extrémně tlusté svazky kdysi běžných telefonních seznamů nazvaných Zlaté stránky či nosil a tahal velmi těžké předměty, které by prakticky nikdo z nás utáhnout nedokázal.
Zdeňka Srstky se forma držela i v pokročilém věku. I když už závodně nesportoval, lásku ke sportu nikdy neztratil. Cvičil pravidelně každý den a otužoval se. Ve své malé soukromé posilovně si po ranní rozcvičce zacvičil na strojích a pak následovalo právě otužování. I to Srstka nevynechal ani jediný den. Tvrdil, že studená voda je pro tělo blahodárná a dokáže zajistit lepší start do nového dne.
V závěru života začal ale Srstka rychle hubnout a doslova se ztrácel před očima. V té době totiž bojoval s vážnou nemocí, která mu znesnadňovala pohyb. Poslední týdny strávil ve svém domě, aniž by jej byť jen na chvíli opustil. Odešel ve věku 83 let. Od jeho smrti už v září loňského roku uplynulo pět let. Skrze své jedinečné role tu ale Zdeněk Srstka s námi žije dál.
Zpracováno na základě:
