„A benzín si tady ještě koupit taky můžu?“ divil jsem se na čerpací stanici

Většinou tankuji na místní samoobslužné čerpací stanici. Přijedu, na automatu si navolím vše potřebné, natankuji palivo a odjíždím. Je to jednoduché, rychlé a při pohledu na účet i docela levné. Čas od času ale zastavím i na nějaké velké benzínce – spíš jen proto, abych se protáhl a odpočinul si na delší cestě. Výjimečně tam natankuji pár litrů, když vím, že mi množství paliva v nádrži nebude na dojezd domů stačit. A nestačím se divit, jak se tyto stanice proměnily.

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem se při návštěvě pošty smál tomu, že tam prodávají tisk, losy, pojištění, hračky a desítky dalších věcí, které vůbec nesouvisí s hlavní činností. A teď vidím, že se tenhle trend přesouvá i na benzínky.

Ne, naštěstí mi tam zatím nikdo nevnucuje pojištění, ale kdo ví, jestli se dříve či později neobjeví někdo s výhodnou nabídkou povinného ručení nebo havarijního pojištění. Pamatuji si, že na benzinkách bývalo kromě paliva jen něco k pití, něco základního k snědku a pár drobností na servis auta či doplnění povinné výbavy. Dnes je to ale jinak.

Dnešní benzinky jsou takovým malým supermarketem. Doslova. Vstoupím a první, co vidím za dveřmi, je klasický bankomat – přímo na čerpací stanici, kde se přitom dá běžně platit kartou. Výběr různých jídel a nápojů výrazně přesahuje sortiment našeho „sídlištního krámku“. A ani to není všechno. Dokonce narážím na lékárenský sortiment, takže kdyby mě bolela hlava nebo jsem měl rýmu, můžu si tam hned koupit potřebnou medikaci.

A jídlo? Za to by se nemusela stydět ani kdejaká restaurace nebo bistro. Pryč je doba baget v igelitu – dnes jsou čerstvé, případně si člověk může dát i polévku nebo teplé jídlo. Samozřejmostí jsou kávovary s mletou kávou pro ty, kteří si chtějí po obědě dopřát doušek něčeho dobrého. Ano, i takhle dnes vypadá moderní benzínka. O tom, že tu může být třeba i koupelna pro psy, snad radši pomlčet.

A ti lidé tam chodí, nakupují, objednávají, konzumují. Při mých návštěvách jsem vždycky jeden z mála, kdo tam vůbec natankuje. „A benzín si tady ještě koupit taky můžu?“ říkám si pokaždé, když na takové místo vkročím. Nevím, když mám zdravotní problém, jdu do lékárny, když mám hlad, jdu do restaurace a když nechci domů přijet s prázdnou, jdu prostě do obchodu.

Už jen proto, že ceny na takové pumpě nejsou zrovna příznivé. A to ani v případě paliva, natož doplňkového sortimentu. Hanba by mě fackovala utrácet za něco, co jinde dostanu mnohem levněji. Ale pravda – nemusím pak ujít ani pět metrů od dálnice.

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/auto/koupelna-pro-psy-luxusni-zachody-domaci-burgery-cerpaci-stan/r~cbde295a83e211e7b1a4002590604f2e/