„A proč nechodíte normálně do práce?“ zeptal jsem se žebrající maminky

Pomáhat lidem? Ano, proč ne. Je mnoho lidí, kteří potřebují pomoc, kterým by se hodila nějaká ta koruna. Pokud se ne svou vinou dostali do nezáviděníhodné situace, rád jim pomohu. Ale nepomáhám každému. Mám jasnou filozofii: i pomoc si člověk musí zasloužit. Teprve potom může něco získat.

Nepochopím, jak se může dnes někdo snížit k žebrání. Mám na mysli jak to, když někdo s kelímkem sedí na chodníku, tak i to, když aktivně chodí a oslovuje kolemjdoucí. Je to snad nutné? Samozřejmě že není. Jsou jiné možnosti, jak se dostat k penězům. Ano, mám na mysli práci, mám na mysli brigádu. Stačí se projít po městě, stačí otevřít internet – a všude vidím, jak někde hledají zaměstnance, jinde brigádníka, tam zase výpomoc, támhle záskok. A když podobné inzeráty vídám pravidelně, znamená to jediné: práce je, ale lidé nejsou.

Je jasné, že snižovat se k žebrání opravdu není třeba. Kdo potřebuje peníze, ať si je prostě vydělá, ať jde makat. A taky má možnost oslovit stát – ten má poměrně štědrý systém sociálních dávek – a získat nějakou tu tisícovku měsíčně se také dá bez větších problémů. Takže znovu: proč žebrat, když se k penězům lze dostat legálně, férově? To by ovšem člověk musel nejdřív chtít.

Už mě nebaví to přehlížet, už se mi nechce to tolerovat. Kdykoli mě někdo požádá o peníze, protože nemá, nejenže nedostane ani korunu, ale rovnou se ho zeptám. Teď to odnesla maminka s dítětem. Ano, jí není trapné vyvolávat soucit kolemjdoucích skrze své dítě. Samotnému dítěti bych rád pomohl, ale jak můžu vědět, že to jeho máma nakonec neutratí za kdovíco?

„A proč nejdete normálně do práce?“ zeptal jsem se žebrající maminky. A odpověď? Jako přes kopírák u všech, kteří se pořád na něco vymlouvají: prý už roky nemůže sehnat práci, nikde ji nechtějí, a směny jí kvůli dítěti nevyhovují. Nad tím prvním kroutím hlavou, to druhé dokážu pochopit. Pravda, matka sama s dítětem to v rámci směn nemusí mít úplně jednoduché – to je prostě fakt.

Není přece jediná matka samoživitelka na světě. Jak to asi dělají všechny ostatní? Mají dítě ve školce a jsou v práci. Na tuhle mou otázku už neodpověděla; urazila se a šla oslovovat další kolemjdoucí. A když jsem viděl, kolik lidí vytahovalo peněženky, bylo jasné, že má úspěch. Ach jo.

Co proboha ona, ale i to dítě, mohou ze života mít? Trávit odpoledne na ulici, kde jim lidé dávají peníze… Netuším, kolik si takhle může vyžebrat, zda je to víc, nebo míň, než kdyby chodila do práce. Ale je to hrozná ostuda. Pochopil bych to v době, kdy by práce opravdu nebyla, kdy by se člověk dostal na dno. Ale tohle je jen zneužívání dobrosrdečnosti lidí a hraní na city. Ne, tohle já v žádném případě podporovat nebudu. Kdo nepracuje, ať nejí.