Článek
Obchodníci to s námi prostě umí. Moc dobře vědí, jak nám nenápadně podstrčit to, co chtějí prodat. Vzpomeňme třeba na ty spousty falešných slev, kdy ta historicky nejvýhodnější cena byla reálně vyšší než částka před pár týdny. Čachry se slevami už jsou ale u konce, tak se na to musí jít jinak.
Stejná cena, méně zboží
Zkuste doma najít nějakou starší účtenku a potom nakupte stejné položky nyní. Možná zjistíte, že se ceny až tolik neliší. A to ani v konečném součtu. Že by nakonec nebylo tak draze, jak se všude povídá? Ale je, zdražuje se. Kámen úrazu je jinde.
Je to v gramáži. Pokud už porovnáte nějakou položku s minulostí, porovnejte nejenom její cenu, ale také její gramáž. Možná vás překvapí, že je menší, než byla. Já se nedávno nechal nachytat na balení salámu. Mám zafixováno, že je vždy o velikosti 100 gramů (i když mi pořád vrtá hlavou, jak mohou dosáhnout vždy standardizované hmotnosti plátků – ale to je vedlejší). Tak jsem radostí nad zajímavou slevou a cenou hodil dvě balení do košíku. A až doma jsem zjistil, že jsem si koupil balení uzeniny o velikosti pouze 80 g. No, a takhle to máte.
Méně je více
Udržet cenu je snadné. Prostě té potraviny dáte do balení méně. Málokdo při nákupu zkoumá, jak velká je gramáž a zda se od minulého nákupu nezměnila. Prostě kupujeme kelímek s jogurtem, balení sýru nebo salámu, pytlík chipsů, kus rohlíku a housky, bochník chleba. No schválně, víte teď z hlavy, kolik každá ta položka, kterou kupujete, vlastně váží? Netrapte si mozkové závity, vím, že nevíte.
A tudy vede obchodnická cesta, jak vyvolat dojem stále nízké ceny. Ta sice zůstává stejná jako dřív, ale vy za ni dostanete méně. Je to stejné, jako by vám v restauraci stále nosili svíčkovou za 120 Kč, ale v průběhu let by ubývala gramáž masa a počet knedlíků. Jasně, v restauraci si počtu knedlíků všimne každý, ale kdo kouká na gramáž v regále? Zvláště, když ten obal zůstává šikovně stále stejně velký a opticky vám nepřijde, že je něčeho méně.
To důležité je schováno
Zkušeným nakupujícím, co se nechtějí nechat oškubat, to pochopitelně nemusím vysvětlovat. Ti moc dobře vědí, že ten nejdůležitější údaj o výhodnosti, je na cenovce uvedený hodně titěrným písmem. Prodejci tak sice plní svou zákonnou povinnost, ale že by byli nějak vstřícní k zákazníkům, to se říct nedá.
Tím údajem, co by mělo být nejdůležitějším ukazatelem výhodnosti, je pochopitelně cena za jednotku. Údaj, který uvádí, kolik stojí například jeden litr, nebo kilogram. Rázem můžete zjistit, že více než třetinka piva v akci se vám vyplatí koupit neakční půllitr stejného zlatavého moku.
Nebo že to osmdesátigramové balení salámu už není tak výhodné, přesto že obrovská částka na cenovce chce tvrdit opak. Stejně tak zjistíte, že je lepší sáhnout po vedlejším zboží, které má sice na cenovce vyšší částku, ale je ho víc, takže se v jednotkové ceně vyplatí. A že ne vše, co je v akci, je v regálu nejvýhodnější.
