Dal jsem obsluze za pivo o 12 Kč méně. Po protestech se mi nakonec omluvili

Co mám dostat v hospodě? No přece to, co si zaplatím. Pokud si tam objednám jedno velké pivo, tedy půllitr čepovaného moku, mám ho také dostat. To, co jsem dostal v jedné hospůdce na stůl, sice bylo pivo, ale rozhodně to nebyla míra, jakou mělo mít. Chápu, že dnes je moderní točit „hladinku“ s tím, že mokrá pěna dojde – budiž. Ale tohle nebyl ten případ.

Během výletu jsem se na jedno rychlé stavil. Sedl si ke stolu, objednal ho a čekal. Když ho číšník nesl, bylo jasné, že o nějakém moderním čepování tady nemůže být řeč. Žádná klasická moderní hladinka, ale bůhvíjak načepovaný nápoj. No, ještě že jsem neviděl, jak to tam chystá.

Když se blížil, už mi bylo jasné, že tady je něco špatně – že toho piva bylo ve sklenici přece jenom nějak málo. A když mi ho postavil na stůl, bylo to evidentní. Zlatavý mok byl výrazně pod ryskou, což jsem ihned reklamoval.

Upozornil jsem číšníka, že pivo nemá míru, že je ho méně, než by mělo být. Mělo by ho být půl litru, a to prostě nemá. Číšník s ledovým klidem odpověděl, že to dojde, a odešel. No budiž, tak budeme čekat, až to dojde. I když jsem měl žízeň, nechal jsem ho tam několik minut stát, než spadla pěna. A když se tak konečně stalo, vzal jsem fotoaparát a vyfotil si to, aby bylo jasně vidět, že to nedošlo.

Potom jsem ho na třikrát vypil a číšníkovi, co šel kolem, jsem oznámil, že zaplatím, ať mi přinese účet. Za malou chvíli byl u mě a dožadoval se částky 62 Kč. Tak jsem zašmátral v peněžence, zda nemám nějaké drobné, a objevil jsem padesátikorunu. Minci, kterou jsem potřeboval.

Podávám číšníkovi padesátikorunu se slovy, že to je dobrý – tedy že mi na ni nic vracet nemusí. Vykulí oči, diví se a začne mě upozorňovat, že chybí doplatit 12 korun. Podívám se na něj a usměrním ho, že nechybí. Že pivo, které mi přinesl, nedošlo, bylo ho méně, a tedy padesátikoruna místo 62 korun je tak akorát adekvátní.

Hned se začne rozčilovat, chce mé peníze, tvrdí, že o tom pivu lžu. Vytáhnu mobil, ukazuji mu fotky a hned se tážu, zda je přítomen provozní, že to s ním dořeším, a můžeme klidně kouknout na jejich kamery, kde bude vidět, že před focením jsem se nenapil. To číšníka rozhodí a uvědomí si, že jsem v právu, že jsem na koni.

Takže shrábne padesátku, omlouvá se za to, že pivo nebylo natočené, jak mělo být, a mizí ve výčepu. A já odcházím s dobrým pocitem, že i nad arogantními zaměstnanci se dá bez problémů vyhrát. Kdo ví, kolik hostů přede mnou takhle natáhl. Tak teď je to zase naopak.