Článek
Nikdy nevíte, co se u vás doma může stát, když tam nejste. Zvlášť když jedete někam daleko, na delší čas. Ideální je nechat rezervní klíče někomu známému, aby mohl v případě potřeby jít do vašeho bytu a možný problém vyřešit. My jsme to tak udělali a teď docela litujeme. Vrátili jsme se totiž dříve a nestačili se divit, co se tam stalo.
Můžeme vám dát klíče?
Jeli jsme na celý týden pryč — na výlet, na hory, do Alp. Pro jistotu jsme nechali rezervní klíče našim známým, kamarádům, co bydlí asi 500 metrů od nás. Kdyby se cokoliv stalo, dostanou se do bytu a můžou to vyřešit. Tohle se dělá běžně — jak se říká, náhoda je blbec a nikdy nevíte, co by se mohlo přihodit.
Když jsme se jich zeptali, jestli jim můžeme dát klíče, samozřejmě souhlasili. „No jasně, to je samozřejmost. Kdyby něco, vyřešíme to, vy si užijte pobyt,“ říkali nám. Takže jsme klíče předali, zabalili věci, naložili je do auta a vyrazili. Vracet jsme se měli po týdnu — buď v neděli večer, nebo v pondělí ráno.
Vše je v pořádku
Nejen že známí měli klíče — dokonce obden chodili do našeho bytu zkontrolovat, zda je tam vše v naprostém pořádku. A podle SMS, které psali, bylo. My jsme alespoň byli klidnější. Tedy: věřili jsme jim, že nelžou. Ale netušili jsme, co se v tom bytě dost možná odehrává. To jsme zjistili až po našem nečekaném příjezdu.
Zdravotní komplikace a návrat
Bohužel jsme si náš pobyt museli zkrátit. Zdravotní komplikace rozhodly, že pojedeme domů dříve. Bylo to hodně narychlo, bylo to celkem hektické, a tak jsme úplně zapomněli napsat známým, že měníme plány. Dorazit domů jsme nakonec měli v sobotu dopoledne místo neděle nebo pondělí. No co už, co se dá dělat.
Byt po mejdanu
Přijeli jsme v sobotu kolem deváté hodiny ranní. Strčili jsme klíče do zámku, otevřeli dveře a ucítili podivný puch. Stačilo udělat pár kroků a bylo jasné, z čeho je a kde se vzal. V našem bytě byl v pátek (doufám, že jen v pátek) asi hodně divoký mejdan. Na stole nepořádek, lahve, sklenice, občerstvení. Prostě spoušť, jako po opravdu hodně divokém mejdanu. Podlaha špinavá, zápach z alkoholu a kdoví čeho ještě, nádobí vytahané, kuchyňská linka plná všeho možného.
Voláme známým a telefon neberou — to je překvapení, asi vyspávají kocovinu. Trochu jsme to dali do pucu a za tři hodiny konečně volají zpět. „Jsme doma,“ oznamujeme jim. Ten šok, který měli, musel být ohromný. Hned se začali omlouvat a hned se dušovali, že to uklidí. „Do minuty ať jste tady,“ nakázali jsme jim.
Uklidili, ale…
Jasně, byt uklidili, všechno dali do pořádku, ale jde o to, že si vůbec dovolili udělat z něj alkoholové doupě a uspořádat tam mejdan. Tím naši důvěru zklamali a vlastně zničili i naše vzájemné přátelství. Natáhli jsme jen ruku pro klíče a řekli jediné: „Sbohem.“
