Článek
Říká se, že špinavé miminko je spokojené miminko. Samozřejmě je toto tvrzení nutné brát s nadhledem. Nikdo přece nenechá své malé dítě se špínou v očích, nosu a uších, stejně jako nikdo nenechá svého potomka s plnou plenou. Ale že se dítě zašpiní během hry nebo při jídle, je naprosto v pořádku.
A to platí nejen pro kojenecký a batolecí věk, ale mělo by to platit i později. Pokud je dítě neustále čisté a upravené, doslova jako ze škatulky, pravděpodobně nemá to nejzábavnější dětství. Mnoho zábavy a požitků mu je buď zcela upřeno, nebo v nich bylo výrazně omezováno. A není to škoda?
Dokonalé děti
Jdete na dětské hřiště a tam pár takových „dokonalých dětí“ vidíte. Značkové tepláky, značková bundička, vše září novotou a čistotou už z dálky. Rodiče takových dětí nepřišli na hřiště za zábavou, přišli tam předvést své dítě a sebe. Ano, i sebe, protože jejich outfit je také do posledního puntíku bez chybičky. Na první pohled fajn, na ten druhý už ne.
Dítě se chce začít bavit tak, jak se na jeho věk sluší. Chce se sklouznout na špinavé klouzačce, na kterou před chvílí nějaké jiné děti hodily trochu kamenů a písek. Chce si pohrát v pískovišti, sednout si do písku a udělat si pár báboviček. Chce prolézt špinavým tunelem, který už dlouho nikdo neudržoval. Chce se protáhnout různými úzkými škvírami na dřevěné prolézačce, která už má taky něco za sebou a zasloužila by si nový nátěr.
Ale dítě má přece ten dokonalý outfit, který září na desítky metrů daleko. A tak slyší jenom ne, ne, ne. Jeho starostlivý rodič kolem něj neustále poskakuje, stále ho usměrňuje a stále mu něco zakazuje. Vypadá to, jako by měl strach o jeho bezpečnost a zdraví, ale je to jinak. Hlavní strach je zde o tu novou soupravu, kterou má dítě na sobě.
Má být ušmudlané, mokré a ve špinavém oblečení
A potom jsme tu my. Já se synem, který má oblečení, které už viditelně něco pamatuje. Za deset minut není poznat, že jsme přišli v čistém. Zadek má špinavý z klouzačky, při každém pohybu z něj padá písek, který nabral na pískovišti. Občas se o něco otře, někde si sedne. Ve volné chvíli skočí do kaluže, která se rozstříkne všude okolo. Po chvíli ke mně přibíhá, kouše koblihu a než stihnu vytáhnout kapesník, abych mu otřel marmeládu a cukr z pusy, je už zase pryč.
Cítím pohledy rodičů, kterým není po chuti, že můj kluk vypadá, jako bychom se právě vrátili ze smeťáku. Ale mně je to fuk. Dítě má být ušmudlané, mokré a ve špinavém oblečení. Chce si přece hrát, blbnout a bavit se. Nechce být omezováno zákazy jen proto, že by se mohlo ušpinit. A jestli domů přijdeme špinaví a s roztrhaným oblečením, je mi to jedno. My kupujeme neznačkové oblečení za pár korun. Takže když tepláky a mikina skončí v koši, nevadí mi to. Důležitější je, že kluk skáče ještě večer radostí metr nad zem, protože si celý den skvěle užil.
