Článek
Ne na každého se usmálo v životě štěstí. To si s partou několika lidí uvědomujeme a čas od času pořádáme sbírky pro lidi v nouzi. Především se jedná o sbírky oblečení, které by pomohly lidem, kteří si nemohou tak úplně koupit něco slušného, hezkého, normálního. A většinou mají tyhle sbírky úspěch. Lidé donesou hezké oblečení, co už nenosí. A to posíláme dál, těm, kterým přijde vhod.
Doslova hadry
Jsou ale i lidé, kteří si myslí, že naše sbírka je možnost, jak se mohou zbavit hadrů, které doma už nechtějí. Já jsem samozřejmě rád za každou pomoc, i kdyby někdo přinesl byť jen jedno jediné tričko. Ale lidé by se měli zamyslet nad tím, co nám do těch sbírek někdy nosí. Někteří to berou jako výzvu probrat šatník a hrozné, nenositelné kousky nevyhodit do popelnice, ale přinést nám.
Takže když potom někdo donese oblečení, které je špinavé, je potrhané a bylo nemoderní už před třiceti lety, tak to opravdu nelze přijmout. A vždycky se to snažíme slušně vysvětlit, že ani my, ani příjemci nejsou nijak vybíraví, ale buďme realisté. Něco takového by nenosil nikdo; když ho někomu dáme, tak to vypadá, jako by to bylo doslova za trest.
Jeho názor překvapil
Oblečení, které lidé přinesou, hned bereme do ruky a třídíme. A když vidíme, že takové opravdu ne, hned ho vracíme s odůvodněním. Tento pán přinesl plnou krabici věcí, o kterých bych v klidu řekl, že to byly doslova hadry. Něco bylo špinavé, to pochopil, že to nikdo nosit nechce. Jiné bylo potrhané, a to s určitými výhradami pochopil také.
A pak tam byly věci, no, řekněme, které vypadaly, jako by je nosila ještě jeho babička. A tady jsem musel kulantně říct, že hledáme přece jenom něco modernějšího. Tohle si vzít matka samoživitelka, nebo něco podobného obléct jejím dětem do školy – vždyť by to vyvolávalo posměch; to přece nejde, to je nereálné.
Ano, vybírají si
Čekal jsem, že to také přijme, ale nestalo se tak. Začal být celkem agresivní, drzý a neodpustil si pár poznámek – z jeho pohledu argumentů. Prý když je na tom někdo finančně špatně, nemá si vybírat a má vzít to první, co je k dispozici. A mě tenhle argument zarazil. A budu ho mít v paměti ještě dlouho.
Já věřím, že pokud by člověk neměl nic jiného na výběr, tak ano, vezme to, co je k dispozici. Lepší nějaké oblečení než žádné. Ale když ten výběr má? Nikdo dobrovolně nesáhne po tom nejhorším, když má na výběr z jiného, lepšího. A tak by to bylo i v tomto případě. Co si asi taková maminka vezme pro své dítě? Nějaké soudobé tričko, nebo to, co se nosilo před třiceti lety? Odpověď je jasná.
