Článek
Pokud cítím, že nejsem zdravotně v pořádku, považuji za automatickou věc, že jdu k lékaři. Různých nemocí je spoustu a laik jenom těžko pozná, zda mu náhodou nehrozí nějaká vážnější komplikace. Osobou, která to poznat může, je lékař. A proto, když mi něco je, zamířím do ordinace svého praktického lékaře.
Zase vy?
Poslední měsíce mě zdraví docela trápilo, takže jsem ordinaci navštívil hned několikrát. Naštěstí ale ani jednou to nebylo nic extra závažného. Vždy to vyřešily nějaké základní léky a klid na lůžku. Nutno ale říct, že můj praktický lékař nebýval úplně nadšený z toho, že mě vidí tak často. Když jsem přišel po čtvrté v poměrně krátké době, neodpustil si poznámku. Když mě viděl ve dveřích, hned spustil: „Zase vy?“ A já jenom pokrčil rameny a šel si sednout na židli k jeho stolu, abych mu vylíčil svoje problémy.
Zase to nic není
Řekl jsem mu, co mě trápí, s čím mám problémy, co mě bolí. On mě rychle prohlédl, vyšetřil a oznámil, že to zase není nic vážného, že nemusím mít obavy. Napsal mi zprávu, doporučil lék, který si mám v lékárně koupit, a poslal mě domů. A neodpustil si další poznámku.
„Už mi trochu připadá, že jste spíš hypochondr,“ řekl mi napřímo. A to mě dost urazilo. „Tohle si vyprošuji,“ odvětil jsem mu.
Tak co mám dělat?
„Víte co, pane doktore, jestli vás ta práce nebaví, tak ji nedělejte,“ odsekl jsem mu. „Místo abyste byl rád, že máte práci, protože za každou návštěvu, každé vyšetření inkasujete peníze, tak jste naštvaný, že jsem přišel? Tak já si můžu najít jiného praktika.“ Po tomhle doktor najednou zmlkl, nevěděl, co říct.
A já pokračoval: „Nebo ještě lépe: místo do ordinace sednu k počítači, použiju umělou inteligenci a zeptám se jí, co mi je a jak to léčit. Třeba se trefí, i když spíš tipuju, že ne. Pak budete spokojenější?“
„Ne, to ne. Když víte, že něco bude, klidně raději přijďte,“ odvětil zkoprnělý doktor. „Od toho jsem přece tady. Je správné, když lidi s problémy jdou k lékaři, nikoliv na internet. Všechno je v pořádku, jsem tu od toho,“ byla jeho poslední slova, která jsem slyšel, protože pak už jsem byl na odchodu, vešel do dveří a zavřel je. Co si myslel a říkal potom, mi bylo úplně jedno.
