Článek
Nebylo pochyb, že o lístky na MS v hokeji bude zájem. Tedy, pokud šlo o zápasy českého týmu. Porvat se v online rezervačním systému s ostatními zájemci, nebylo jen tak. Bohužel jsem odešel s prázdnou. Tak jsem alespoň za pár stovek zakoupil „family game“. Tedy méně atraktivní zápas. Prostě jen proto, abych si trochu užil atmosféru mistrovství.
Je tu bazar
Stále jsem se ale nemohl smířit s tím, že neuvidím Čechy. Tak jsem pravidelně projížděl bazary. Jak internetové, tak ty na sociálních sítích. Nutno říct, že některé ceny, to byl opravdu přestřel. Už tak byly lístky dost drahé a někteří vyděrači neváhali říct si o ně ještě o několik tisícovek více. To jsem odmítal.
Až jsem nakonec objevil nabídku, která vypadala na první pohled cenově zajímavě. Pravda, za předprodejovou cenu lístky sice nebyly, ale navýšení o 15 procent jsem byl ochoten akceptovat. Volám prodejci, lístky jsou volné. Hurá! Okamžitě projevuji zájem a domlouvám podrobnosti.
A klasika, nutnost platby předem, předání na místě před halou není možné. Přemýšlím, rozmýšlím se, a nakonec to risknu. Peníze posílám, druhý den mi v emailu přistanou lístky. Na první pohled originální, jelikož se jedná přímo o přeposlaný email z předprodeje. Trochu mě to uklidnilo, ale pořád znám rizika.
Může jenom jeden
I když je lístek na první pohled originální, stále to neznamená, že se s ním dovnitř dostanu. Prodejce ho mohl klidně prodat několika dalším lidem. A do arény na hokej se dostane jenom ten, co projde první. Ten, kdo si nechá jako první načíst kód u vstupní brány. Tady neponechávám nic náhodě.
Kolem pražské arény slídím jako mlsný pes delší dobu před otevřením. Hlídám si přicházející fanoušky a jakmile začínám mít pocit, že se budou tvořit fronty u vstupů, jdu na své místo. Chci být u průchodu první. Ano, opravdu první. Pokud prodejce prodal moje lístky ještě někomu, budou mít stejné místo průchodu. A nechci, aby to byl člověk, který stojí přede mnou.
Daří se. Ochranka sice kouká trochu divně, že jsem až tak zapálený fanoušek, že čekám na odbavení tak brzy, ale co už. Brány se otevírají, čtečka kódů začíná pracovat. Píp… Vše dopadlo dobře, jsem vpuštěn dovnitř. Teď už mi nic nezabrání v tom, vidět na vlastní oči zápas české reprezentace.
Co ostatní?
Jací ostatní? Prodejce mohl být férový a prodat lístky jenom mně. Ne každý na bazaru musí být podvodník. Ale klidně to mohlo být i naopak a do haly se nedostali fanoušci se stejnými vstupenkami, protože ti na rozdíl ode mě spoléhali na to, že lidé jsou fér.
