Článek
Jak Vánoce nejsou perfektní, nemá cenu je slavit. Máte to stejně? No tak hurá do toho, vstříc novým zážitkům. Jistě máte stejně jako já už několik týdnů mobil plný poznámek, papíry plné nákupních seznamů a hlavu plnou nesmyslů, které musí na Vánoce klapnout. A pak vám do toho okolnosti hodí vidle.
Taky jste toho měli tolik, že jste jaksi zapomněli dojet na nákup včas? A tak jste ho řešili v lepším případě v pátek večer, v tom horším až během soboty? To bylo překvápko, že spousta věcí nebyla, co? Až mi ukápla slza, když jsem si vzpomněl na své rodiče, jak za socíku museli stát hodiny ve frontě, aby mi jako rozmazlenému frackovi koupili pár banánů a pomeranče z Kuby. Ti zkušenější měli i vánoční dárky, protože věděli, jak na to a že co není na pultu, je pod ním.
Já už jsem svou šanci uplatit prodavače ryb promeškal, a tak místo nějakého pěkného filetu z bílé ryby budu muset sáhnout po rybě, která z obchodů zcela vytlačila Čechy milovaného pangase. Dneska prostě vládne losos, a tak ho najdete i v tom nejzapadlejším obecním krámku. A každý ho hází po kilech do košíku, jako by se jednalo o nejexkluzivnější rybu na světě. Už se nemůžu dočkat, až se na ženských serverech na Štědrý den večer objeví fotky michelinských pokrmů typu losos à la smažák, po kterém si nejeden manža a příťa čvachtali.
Se stromkem, tam jsem také zaváhal. Kdo by čekal, že poslední den před Vánoci budou některá prodejní místa odpoledne zavřená a jiná už zcela neexistující. U těch, kde prodavači ještě doufají ve vánoční zázrak, jsem zase odmítl nakoupit já. U některých posledních prodávaných kousků by i stoprocentní sleva bylo málo a za to, že bych ho prodavače zbavil, bych chtěl naopak zaplatit já. Tento můj návrh se však nesetkal s úspěchem, zvláště když jsem si tento úkon cenil na nižší stokoruny.
No, nevadí. Statistiky říkají, že 34 % z celkového území našeho státu pokrývají lesy. Hobby markety zavírají až večer a jedna pěkná pila a trocha strachu pomůže vykouzlit tu pravou vánoční atmosféru i v mém obýváku. Teď už jen doufat, že to pomyslné štěstí sedne i na vola a nebudu tím šťastlivcem, který si domů donese stromek pomazaný nějakým smrdutým lektvarem, kterým nimrodi každoročně straší. Pro jistotu uříznu nějaký hnusnější kousek, o kterém si i obstarožní lesník posilněný rumem myslel, že si ho nikdo soudný domů neodnese a neměl potřebu ho lakovat.
Při výběru dárků se naštěstí držím několika osvědčených hesel a postupů. Plné výlohy a regály, které přetékají předraženým zbožím, nejsou mým cílem. Sláva roku 1999 a filmu Pelíšky, kde zazněla ona legendární věta: Největší radost udělá takový dárek, který člověk vyrobí sám pro toho druhého. Z lásky. Od té doby dávám svým blízkým jasně najevo, že je bezmezně miluji.
Pokud by někdo přece jenom nutně vyžadoval něco koupeného, asi aby ověřil, zda je láska měřitelná penězi, přichází na řadu mé druhé heslo: „Dárek má být praktický.“ Manželka tak každé Vánoce oceňuje nějakou tu novinku do kuchyně, která jí usnadní a zpříjemní přípravu pravidelných teplých večeří, na kterých jsem postavil základ našeho úspěšného vztahu.
A konečně, třetí heslo: „Flaškou neurazíš.“ Jsem rád, že tohoto standardu se drží celé mé okolí, a tak se mi za rok díky různým narozeninám, svátkům, melouchům a dalším událostem postupně plní skříň novými lahvemi. Ty už stačí v předvečer Štědrého dne jenom mistrně zabalit a dárek je hotov. S každým rokem trochu kleji, kdy už i náš syn bude konečně starší a mohu výběr dárku smáznout taktéž tímto praktickým způsobem.
Pokud však nejste člověkem praktickým, jako já, ale jste člověkem konzumním, připravte se na to, že to nejlepší z pultů obchodů už dávno zmizelo. A také se připravte na to, že vychytralí prodejci čekají na joudy jako jste vy, co zase nechali vše na poslední chvíli. Rádi cenu svého zboží našponují směrem nahoru, protože vědí, že jinou možnost stejně nemáte. Ti zkušenější použijí ještě osvědčené realitní moto o dalším zájemci, který má každou chvíli dorazit právě pro tento vybraný dárek. V tu chvíli už bystě měli prodavače zasypat tisícikorunovými bankovkami a s pochybným zbožím uhánět do auta.
A nakonec ten Ježíšek. Ať je tradice dodržena, je vhodné si zanadávat na vnucování Santy Clause a dalších amerikánských tradic, které u nás přece nechceme. Ti radikálnější mohou rovnou zanadávat i na EU, která by nám třeba příští rok mohla Ježíška i zakázat. Ti nejortodoxnější, z kategorie kovaných komunistů, mohou se slzou v oku zavzpomínat na Dědu Mráze. Potom už zbývá rozbalit dárky, povzbudit obdarované v otevírání lahví, několikrát se v opilosti pohádat nad nesmyslem a v pyžamu a v peřinách čekat na film, před jehož začátkem stejně usneme. Pokud ne, bude jeho sledování spojeno s konzumací tekutých dárků, což se projeví ranní nevolností. Ženy, abstinentky, by proto neměly zmatkovat, těhotenství to jistě nebude. Za pár hodin až dnů daný stav pomine.
Výše uvedené klapne ale jenom za předpokladu, že si někdo z rodiny při hltání štědrovečerní večeře nevrazí do krku kost. Následné předávání dárků se pak bude muset pozdržet a přijde na řadu až po cestě na pohotovost, po zaplacení regulačního poplatku za ošetření a po psychickém zvládnutí keců nerudného doktora, který místo aby trávil Vánoce s rodinou a kochal se tím, jak jeho žena rozbaluje mixér a flašku kořalky, musí lidem z huby tahat zapíchnuté kosti.
Tak Šťastné a veselé!
