Článek
Už jsem se zmínil o tom, jaká je na vesnici nuda, že se bez auta neobejdete a že i tohle místo má svá specifika. Taky o tom, že bych tam bydlet nechtěl. Na vesnici vlastně jezdíme jen za rekreací, když chceme být blíž k místům, která chceme poznat. Žádné velké hotely, jen ubytování v soukromí. Zároveň ale nejsme ti typičtí „paštikáři,“ kteří by si vše přivezli. Prostě doufáme, že si jídlo a pití koupíme na místě. Ale to byl omyl.
Jdu pro pečivo
Jednou se takhle v sobotu ráno probudím s nápadem zajít do nedalekého obchodu pro pečivo. A musím si pospíšit. Nejde totiž o žádnou typickou večerku, ale o venkovský obchůdek, který má otevřeno jen dvě hodiny dopoledne. Kdo přijde mimo otevírací dobu, má smůlu. Bohužel jsem se přesvědčil, že i když jsem dorazil včas, měl jsem smůlu taky. Nakoupit jsem mohl, ale nebylo co.
Máte ho objednané?
Otevřu dveře, vstoupím do krámu. Hledám regály s pečivem, ale žádné nenacházím. Nakonec si všimnu regálu za pultem. Paráda, nemusím si ho ani nabírat, obslouží mě prodavačka. Mile ji žádám o deset rohlíků a půlku chleba. Ale nastává studená sprcha – otázka, zda mám pečivo objednané.
No, pochopitelně že nemám. Přijeli jsme v pátek odpoledne a dnes je sobota. Jdu pro pečivo k snídani. A jak to vypadá, tak ho nedonesu. Čerstvé pečivo je totiž na objednávku. A to alespoň dva dny předem. Takže ani včera bych nic nevyřešil, musel bych ho objednat už ve čtvrtek. Jenže to jsem ještě ani netušil, kde přesně skončíme a kde budeme ubytováni.
Co teď?
Možností je několik. Třeba koupit mouku, vejce a mléko a poprosit manželku, aby nám udělala palačinky. Nebo vzít nějaké pochybné balené sladké pečivo, kterým se alespoň trochu zaplácneme a něco lepšího si koupíme až na výletě. Nakonec vyhrává možnost číslo dvě. Pro jistotu se ještě ptám prodavačky, zda náhodou nepřivezli pečiva trochu víc a něco nezbylo. Ale odpověď je zajímavá.
To není normální
Něco jsem nakoupil, něco jsme pojedli. Ale nemohl jsem se zbavit dojmu, jestli je tohle vůbec normální. Chápu, že obchod nechce, aby mu zbývalo pečivo, na kterém by prodělal. Ale že je nutné ho objednávat dva dny předem? Že už ve čtvrtek musím vědět, jaký budu mít v sobotu hlad, kolik toho sním, na co budu mít chuť? To mi připadá trochu mimo.
Proč mimo? Protože ve městě jsou služby, které vám jídlo přivezou klidně za hodinu a půl od objednání. Celý velký nákup, dle libosti. Stejně jako jsou služby, kde objednáte večer a ráno si můžete nákup vyzvednout v obchodě, nebo vám ho přivezou na adresu. Ale na vesnici, tam je to jinak. Tam ve čtvrtek musím vědět, co budu snídat v sobotu. To nemá chybu, zlaté město.
