Článek
Nákupy bez samoobslužné pokladny si neumím představit. A vlastně jsem rád, že je tolik lidí, co na ni z principu nejdou. Ať už je to kvůli platbě kartou, nebo proto, že prý nechtějí být bezplatní zaměstnanci obchodu. No, pro mě jedině dobře. Alespoň na nich bude pořád volno a já nebudu muset ztrácet čas ve frontách.
Ale pozor, až na samoobslužnou pokladnu půjdete, tak maximálně s manželkou, partnerem, manželem, partnerkou či s jinou dospělou osobou, hlavně ne s dětmi. Tedy pokud se je snažíte během nakupování udržet v klidu tím, že jim stále cpete něco do pusy. Nastane kvůli tomu problém. A ne malý.
Vím, že se to nesmí. Ale je mi to fuk
Nákup se synem je tak trochu bojovka. Je malý, takže je neposedný, trochu hlučný, někdy až otravný. Jak ho zklidnit? Tím, že mu zacpu ústa. A tak, než nakoupíme, dokáže spořádat půlku rohlíku, vysát celou ovocnou kapsičku a odpít trochu džusu z lahve. Jasně, vím, že se to nesmí, ale kašlu na to. Já to zboží nekradu, já ho normálně zaplatím. Společenská odpovědnost toho, že ho konzumujeme před zaplacením, je z mého pohledu zcela nulová. Pokud se na mě někdo kvůli tomu chce vozit, klidně, prosím, má na to právo. Jen ať si takový člověk uvědomí, že do jeho obchodu už nikdy nepáchnu.
A jdeme platit
Nákup proběhl ke vší spokojenosti a míříme na pokladnu. Začínáme si hrát, syn drží skener, já načítám kódy. Jsme sehraný tým, všechno klape, je to zábava a celkem to odsýpá. Ale potom naskenujeme tu prázdnou kapsičku. Položím ji na váhu a hmotnost pochopitelně nesedí. Jak jinak, když celý její obsah je v žaludku mého syna. Tak volám na obsluhu, která vcelku neochotně vše odkliká, a my pokračujeme.
Jede to jako na drátkách, dokud nenaskenujeme lahev s pitím. Je to tady zase, váha nesedí. Takže znovu volám obsluhu a ta už je viditelně nasupená. Vše s naštvaným výrazem odkliká a my pokračujeme. Až do chvíle, kdy nám zbudou v košíku jen ty rohlíky. Sáček, kde je z pěti rohlíků jeden nakousaný. A to bude problém, protože zase nebude sedět hmotnost na kontrolní váze.
Potřetí už ne!
Volat potřetí obsluhu? Ne, tohle riskovat nebudu, to už bych si něco vyslechl. V hlavě mi to šrotuje a volím lest, abych se té nepříjemné paní už skutečně vyhnul. Vyndávám nakousaný rohlík ze sáčku a nechávám ho ležet v košíku. Namarkuji čtyři rohlíky, dávám sáček na váhu, vše sedí. Volím platbu, pípám kartu a zboží vracím do košíku.
A teď ten nakousaný rohlík ještě. Zadávám jeden kus, na váhu však nepokládám ten nakousaný, ale jeden celý, z mého sáčku. Je mi úplně fuk, kolik na něm bude bakterií. Já potřebuji zaplatit svých 5 rohlíků a vyhnout se nevrlé paní. Vše klaplo, váha sedí, já platím. V jedné ruce svírám lístek s nákupem a 4 rohlíky, v druhé lístek na jeden rohlík. Otevírám načtením kódu vrátka a mizím z obchodu. A už vím, že s dítětem k samoobslužné kase už nikdy nepůjdu.
