Článek
Je mi úplně jedno, jak to máte v obchodě mezi sebou nastavené – kdy máte chodit domů, kdy musíte uklízet nebo jak vám jsou propláceny přesčasy. Já jsem zákazník a jediná věc, kterou se řídím, je vyvěšená otevírací doba na dveřích vaší prodejny. Takto zněl můj argument, když jsem vešel do prodejny 7 minut před zavírací hodinou. A nestačil jsem se divit tomu, co jsem tam viděl. Připadal jsem si, jako bych se tam vloupal po zavírací době.
Uklizeno, vytřeno
Prodejna měla zavřít za 7 minut. Vzhledem k tomu, že jsem potřeboval jen pár kousků pečiva a nějakou uzeninu, měl jsem dostatek času na nákup. Takový nákup se dá v ideálním případě zvládnout za tři minuty. Když to přeženu, tak za pět. Pořád by mi zbývaly dvě minuty, abych obchod opustil včas, tedy před jeho zavírací hodinou.
Bylo 17:53, když jsem vzal za dveře. Otevřel jsem je, udělal krok dovnitř a nestačil se divit tomu, co vidím. Podlaha byla vytřená, viditelně mokrá, takže jsem musel jít opatrně, abych neuklouzl. Došel jsem k regálu s pečivem, ale ten byl prázdný. Kolemjdoucí prodavačka mi oznámila, že už je vše uklizeno. Požádal jsem ji tedy o 5 rohlíků, ideálně měkkých. Koukala na mě, jako bych po ní chtěl nové Ferrari, ale nakonec mi je, se značně opovržlivým a naštvaným výrazem, přece jen přinesla.
A teď ještě nějakou uzeninu
Znovu jsem se opatrně přesunul k pultu s uzeninami. Tam bylo také vše prázdné. Prodavačce, která zrovna čistila pult, jsem řekl svůj požadavek na 10 deka kvalitní šunky. A stejně jako u rohlíků, i tady byl problém. Musela sehnout dolů, vytáhnout z lednice zabalenou a nakrájenou šunku, kterou mi navážila a namarkovala na již umyté váze.
Jo, stihl jsem to
Se svým nákupem jsem zamířil k pokladně. Podíval jsem se na hodinky – pořád jsem měl dvě minuty k dobru, i přes všechny tyto peripetie. Vyložil jsem zboží na pás a viditelně otrávená pokladní mi rohlíky a šunku namarkovala. Platím kartou a vyslechnu si poznámku, že co si to dovoluji chodit takhle těsně před zavírací hodinou. Odpovídám, že zavírací hodina ještě nenastala, že jsem pořád v otevírací době. Vyměníme si pár argumentů, já zakroutím hlavou a odcházím. Před obchodem se podívám na hodinky. Je přesně 17:59. Stihl jsem to – vešel jsem v otevírací době a v té jsem i obchod opustil. Dveře se zamknou až za minutu. Z mého pohledu jsem neudělal nic špatně.
Tak si to zkraťte
Milé zaměstnankyně, chápu, že vám ten čas po zavírací hodině nikdo neproplatí. Ale to není můj problém. To si musíte zařídit vy. Buď lobbujte za proplacení těchto přesčasů, nebo si prosazujte zavírání o půl hodiny dříve, abyste na úklid měli čas a měli ho zaplacený.
Dokud bude na dveřích prodejny viset otevírací doba do 18:00 a já do tohoto času stihnu váš obchod opustit, mám plné právo na plnohodnotné obsloužení. Jste tu od toho, abyste mi zajistili, že mohu bez problémů nakoupit. Chápeme?
