Článek
Objednat si víno v restauraci není jenom o tom, že vám obsluha někde za pultem nalije do sklenice z plastu nápoj podivné vůně a chuti. Objednávka vína může být spojená i s důkladnějším výběrem a hlavně s tou show, která k tomu často patří.
Pravda, ne vždy a ne všude je to běžné. Někde vám prostě přinesou už otevřenou lahev, prásknou s ní na stůl a hotovo. Naštěstí existují i místa, kde na ty tanečky kolem vína nezapomínají. Ne, nejsem žádný znalec, který by se ve víně vyznal. A tuším, že i ten, kdo lahev prezentuje, je na tom často podobně.
Kvalitní víno neumím posoudit
Víno dělím na červené a bílé a pak už jen na to, zda mi chutná, nebo nechutná. Tím to pro mě končí. Vůbec se v něm nevyznám. Klidně bych mohl vyplivnout nějaké oceňované víno a naopak s chutí vypít něco, o čem ostatní říkají, že je to hrozné.
Nezajímá mě, v jakém vinařství bylo vyrobeno, jaký je to druh ani v jakém roce vzniklo. Hlavně aby mi chutnalo. Nejsem žádný snob, který by s nechutí pil něco jen proto, že je to drahé a ostatní to považují za kvalitu. Možná je, ale já to posoudit neumím. Pro mě je důležité, aby mi víno chutnalo.
Ty tanečky kolem toho prostě miluji
A potom to začne: objednám si, přijde číšník, přinese lahev. Něco o ní řekne – obvykle to, co si před chvílí přečetl na etiketě nebo dohledal na internetu. Patrně tomu ani on nerozumí, já také ne. Přesto se oba tváříme jako velcí znalci. Pak lahev otevře, přičichne ke korku. Tuto možnost nabídne i mně. A opět – ani jeden z nás asi netuší, zda je to v pořádku, ale hrajeme divadlo, že tomu rozumíme, a já kývnu, že je vše OK.
Potom začne druhá část té estrády. Číšník mi trochu nalije, a já zase dělám, že vínu dokonale rozumím. Zvednu sklenici, zakroužím, abych viděl tu jiskru. Samozřejmě nevidím nic. Znovu si přivoním, napiji se a tvářím se, že odborně zhodnocuji, jestli je to v pořádku. Já i číšník přitom víme, že stejně řeknu, že ano. Vždyť bych ani nepoznal, kdyby ne. A on, když už lahev otevřel, ji přece nebude odnášet zpět.
Je to zpestření
Je mi úplně jedno, jakou lahev přinese. Když mi nebude chutnat, stejně ji dopiji, protože jsem ji objednal a zaplatil. Když mi chutnat bude, vypiji ji s radostí. Ale tyhle „tanečky“, kdy oba předstíráme, že víme, co děláme, prostě miluji. Je to zábavné a originální zpestření. Přinést a položit lahev na stůl umí každý, ale pobavit hosta a zapojit ho do hry, to je v restauraci fajn. A když náhodou víno bude echt hnusné? Vždycky se dá říct, že someliér na něm nic špatného nezpozoroval, takže je to v pořádku.
