„Lákáte na velké slevy, ale vidím prázdné regály,“ hádal jsem se s vedoucím

Ne že bych to nějak aktivně a iniciativně vytruboval do světa, ale když se mě na to někdo zeptá, tak to prostě přiznám. Ano, nakupuji ve slevách. Ne proto, že bych snad musel otáčet každou korunu, ale proč platit za zboží o desítky procent víc, když nemusím.

Samozřejmě, že když je něco v akci, tak si nedělám zásoby na půl roku dopředu. Koupím normální množství, však ono to v akci zase brzy bude. A když ne tady, tak jinde. Holt, supermarkety si nás naučily na slevy. Běžná cena je mnohdy našponovaná do nebeských výšin jen proto, aby se mohlo zlevnit o desítky procent. A ta nižší, akční cena je stejně spíše z kategorie normálních cen než nějakých unikátně nízkých.

Dobře, nic jiného mi stejně nezbývá, tak holt musím přistoupit na hru supermarketů a akceptovat to, že buď koupím za opravdu přemrštěné částky, nebo si počkám na slevy. Akceptuji druhou variantu a očekávám, že když už mě obchod na tu slevu naláká, že mi to zboží také prodá. Když přijdu do obchodu a polovina zboží, které chci koupit, tam není, je to pro mě problém.

Začínám pochybovat o tom, zda tam to zboží vůbec někdy bylo nebo zda supermarket s prázdným regálem už neotevřel. Nebo zda tam nebylo jen pár kousků, které uspokojily poptávku prvních jednotek zákazníků. Potom to není férová akce, ale jenom záminka, jak nalákat lidi do obchodů. Na něco, co tam stejně není.

Mám samozřejmě pochopení, že když přijdu v zavírací hodině poslední den slevy, že se na mě moc akčního zboží nedostane. Ale pokud přijdu v dopoledních hodinách, kdy akce začíná, očekával bych, že budu moci nakoupit to, co chci. Nebo že to bude zítra, pozítří, další den. Prostě že to zboží bude, nebo že si budu moci za stejnou cenu koupit alternativu.

Provoz obchodu není nic jiného než čísla. Každý nákup jde přes pokladnu, vše se eviduje. V každém obchodě přesně vědí, kolik se v minulé akci prodalo kterého mléka, mouky nebo másla. Přesně vědí, jak hodně šlo zboží na odbyt, kolik si v průměru vzal jeden zákazník a kdy byl největší frmol. Tohle všechno jsou data, která může obchod při další akci zohlednit. Tedy pokud chce vyjít vstříc zákazníkům.

Pochopím, když někdy něco není. To se stane. Ale čeho je moc, toho je příliš. Ne, neřeším to jenom tím, že si vyliji srdíčko na internetu. Řeším to i přímo v obchodech, s manažery a vedoucími. „Lákáte na velké slevy, ale já vidím prázdné regály,“ hádám se s odpovědnou osobou. A odpovědi dostávám stále dokola stejné: nemáme, nepřivezli, nedodali, vykoupilo se…

Tohle už není marketing, tohle je normální podvod na zákazníka. Když není jiná možnost, jak ho nalákat do obchodu, tak zlevníme něco, co stejně mít nebudeme? Ne, milé obchody, tohle není fér, to je klamání nás, lidí, díky kterým vy vyděláváte. A víte, co je nejhorší? Že jsme všichni včetně mě tak hloupí, že vám na to příště zase skočíme. Protože co kdyby…