Článek
Vymyslet pro děti zajímavý program je někdy oříšek. Někteří rodiče to řeší tak, že dětem jednoduše vrazí do ruky mobil, posadí je na gauč a mají hotovo. My s partnerkou se tudy rozhodně vydávat nechceme, a tak neustále vymýšlíme různé zábavy, hry a kratochvíle – prostě cokoli, u čeho děti zabavíme, výlety nevyjímaje.
Pojedeme na zvířátka
Děti zvířata milují – nejen ta v zoologických zahradách či na farmách. Naplánovali jsme proto výlet do obory na jeleny, daňky a další zvěř. Jednu takovou máme nedaleko; je plná zvířat a je na ně nádherný výhled. Spojíme to s procházkou a bude to perfektní den. Sbalili jsme se a vyrazili. U obory jsme byli za chvíli a už z dálky jsme viděli desítky zvířat, která jsou zde chována. Byl to nádherný pohled.
Nebyli jsme tu sami
Podobný nápad jsme neměli jen my – je to frekventované místo, takže se dalo čekat, že tu bude rušno. Až na jednu rodinku tu však panoval celkem klid. Tahle rodina byla hlučná: děti pobíhaly a křičely, rodiče s cigaretou v ústech si jich moc nevšímali. Snažili jsme se držet co nejdál, ale ne vždy to šlo. To jediné nám kazilo zážitek, ale co se dá dělat.
Mám tu ceduli kvůli vám udělat ještě větší?
Nebyl jsem jediný, komu lezla tahle rodinka na nervy. Najednou jsem viděl, jak vytahují z batohu igelitový sáček s rohlíky a děti se je snaží prostrčit zvířatům skrz ohradu. A to už bylo moc. Každé malé dítě ví, že to zvířatům škodí, a cedule na každém kroku to připomínají. Přistoupil jsem k nim a řekl jim, že je krmení zakázané. Co myslíte? Jasně, poslali mě k šípku.
Vytáhl jsem telefon, že zavolám provozovateli, aby poslal někoho, kdo to vyřeší. Než jsem našel číslo, ozval se rázný hlas správce obory: „Mám tu ceduli kvůli vám udělat ještě větší?“ hulákal na rodinu, která pořád cpala suché rohlíky skrz dřevěnou ohradu. Zabralo to? Kdepak. Začali se hádat a byli arogantní, a teprve když muž pohrozil policií, rohlíky sbalili zpět do batohu.
Co jsme to za lidi?
Opravdu si někteří myslí, že si mohou dělat, co chtějí? Mají takový problém dodržovat elementární pravidla – ať už slušného chování, nebo přímý zákaz krmení? Připadají si jako páni tvorstva?
Obora někomu patří, někdo ji spravuje; její provoz něco stojí, stejně jako péče o zvířata. My jako návštěvníci máme vstup zdarma, nikdo po nás nechce ani korunu. Jediné, co se očekává, je klid a respekt k zákazu krmení – dvě samozřejmé drobnosti pro slušného člověka. Ale jak vidno, najdou se i tací, kteří to nezvládnou. No proboha, co jsme to za lidi?
