Článek
Vždycky, když přijdu domů z divadla, jsem nadšený a říkám si, že budu chodit častěji. Ale zůstane jenom u slibů. Když se zadaří, navštívím tuto kulturní instituci maximálně jednou do roka. Většinou proto, že mi někdo nabídne lístky, které nevyužije. Tak se doma svátečně oblékneme, vyrazíme na večeři, potom do divadla, následně ještě na drink a kolonku „kultura“ si pro celý rok mohu odškrtnout.
Nejsme špatně?
Už několik posledních let si při návštěvě divadla vždycky říkám, jestli nejsme špatně. Jestli jsme se nesekli v adrese a nejsme jinde. Nebo, jestli to není naopak. Jestli to nejsme my, kdo je správně a ostatní lidé dorazili jinam, než měli. Proč? Protože oblečení!
Nemám samozřejmě oblek šitý na míru pro tuto příležitost. Ani má partnerka nemá šaty od návrhářky za horentní sumy. Máme klasickou, dostupnou konfekci. Bereme divadlo jako kulturní instituci, kam by se měl člověk i adekvátně obléknout. Už od dob školní docházky si pamatuji, jak nám vtloukali do hlavy, že do divadla rozhodně ne v riflích a pokud nemáme oblek, tak nejhůře v košili a ve svetru. A i v něm tam budeme za exoty.
Za exoty jsme tam my
Poslední roky to vypadá, že za exoty jsme v divadle spíš my. Já v obleku, manželka v šatech. Dobře oblečení, upravení, sladění. Jakmile vejdeme do foyer, už to začne. Pohledy ostatních, jako bychom si snad spletli akci. Je těžké smát se a kritizovat někoho jiného, když jste v menšině. Ano, tou menšinou jsme v divadle právě my. Muž v obleku a žena v šatech.
Tak rychle přeběhneme k šatně, potom do divadelního baru, přepít ten šok. A tam je to stejné. Místo šarmantních upravených a dobře oblečených mužů, kteří mají po boku svou partnerku, jsme na místě kde se to mísí lidmi, kteří někdy vypadají, jako by šli pouze s odpadky a cestou si zaskočili do divadla.
Nový standard?
Jak to vlastně vypadalo kolem nás? Rifle, tedy klasické modré džíny, ty byly úplným standardem. Už jen ty by v minulosti stačily k tomu, aby na nás v lepším případě ostatní opovržlivě koukali, v horším případě nás do divadla ani nepustili. Dnes je to úplný standard. Ti odvážnější sáhnou i po nejmodernější módě, tedy džínách značně roztrhaných.
Zcela mimo už je také košile. Ti slušnější si na sebe vezmou alespoň polo. Tedy tričko s límečkem a pár knoflíčky. Ti jsou ale také v menšině. Standardem se stává úplně běžné, normální tričko s kulatým límečkem. Kdyby alespoň bylo jednobarevné, s decentním logem v oblasti levého prsa. Ale kdepak, trendem jsou potisky a výrazné barvy. I v divadle.
Sportovní boty, ty se dneska hodí na všechno. Můžete v nich nejenom sportovat, ale klidně je využívat jako volnočasovou obuv. A když už jste na ně zvyklí, proč si je nevzít i na divadelní představení. Pokud jsou zářivě bílé, o to lépe. Lámat si hlavu s jejich vyčištěním je také zbytečnost.
Buďte trendy
To, výše popsané, je v podstatě nový standard outfitu v menších divadlech. Pokud se nechcete držet při zemi, buďte odvážní. Ona taková hezká tepláková souprava může být taktéž dobrou volbou. Tady se asi někdo až moc inspiroval známou větou, „vezmi si to, co je ti pohodlné a v čem se cítíš dobře“. K teplákové soupravě pochopitelně může patřit i kšiltovka, nebo sluneční brýle. A opovažte se je sundat dříve, než začne představení. Čím déle si tyhle doplňky necháte, tím stylověji budete působit.
Jsem v šoku
Nechápu, nerozumím. Obléct se do divadla slušně beru jako naprostý základ slušného vychování a etikety. Řadím to na stejný žebříček hodnot jako třeba to, že u jídla nemlaskám, jím příborem, pustím starší osobu sednout… No, možná je na čase přehodnotit svůj pohled na věc. Svíčkovou na smetaně s knedlíkem sníst rukama, polévku do sebe nalít přímo z talíře za doprovodu hlasitého srkání. Po jídle si nahlas odkrknout a poté, s pokydanou teplákovou soupravou, ve které běžně vynáším odpadky, vyrazit jednou ročně za kulturou. Alespoň zapadnu!
