Článek
Přijít o práci, když jste starší, nemusí být ideální. Chodíte po pohovorech a snažíte se ještě něco najít. A daří se to? Hodně lidí řekne, že se to nedaří, že jsou diskriminováni kvůli věku, že právě jejich datum narození je překážkou ve chvíli, kdy si hledají práci. No, opravdu je to tak? Tvrdí mi to i náš známý, který ztratil práci a teď si ji nemůže najít.
Už jsem pro ně starý
A tak prochází inzeráty, posílá životopisy a chodí na pohovory. A vesměs dostává stále stejné odpovědi, že nemají zájem. Nikdo mu nikdy nikde nenapsal, že by to snad bylo kvůli věku. To by ostatně bylo diskriminační. Na druhou stranu si každý podnikatel, každá firma může vybrat, tedy zaměstnat, koho chce. Je to její právo volby, a tak by to mělo být.
Od mého známého Zdendy ale slýchám dokola jen to, že je přesvědčený, že ho odmítají právě kvůli jeho věku. Že už mu bude brzy 60, a tak je pro ně dost možná neperspektivní a starý a raději vezmou někoho mladého. A já si říkám: je to pravda, nebo si to jen vymyslel ve své hlavě?
Vždyť nic neumíš
A když si ztěžoval už po několikáté, tak mi to nedalo. Zdendu znám dobře, celý život, a tak jsem mu to prostě musel vpálit narovinu. „Zdendo,“ povídám mu, „a není náhodou chyba v tom, že prostě nic neumíš? Vždyť jsi byl celý život jen obyčejný dělník u pásu, každý tě mohl kdykoliv nahradit. A každý může. Nebyl jsi nikdy nijak cílevědomý, nezlepšoval ses, nevyvíjel ses, nevzdělával ses. Stačilo ti odmakat si to svoje a jít domů — tedy konkrétně na pivo.“
A pokud jde o tvou pracovní morálku: kolikrát jsi nepřišel do práce, protože se ti nechtělo? Kolikrát jsi lítal po doktorech a nechal sis napsat neschopenku? Hodněkrát. Nebyl jsi nikdy nějaký loajální zaměstnanec, který by dokázal makat. Tak čemu se divíš?
Tvůj problém
Nejdřív jsem mu to naznačil, pak jsem mu to jasně řekl. Je nahraditelný, neumí nic navíc, nemá co nabídnout. Je jasné, že firma dá přednost někomu mladšímu, protože ten nabídne to stejné — a k tomu mladší věk. Kdyby byl Zdeněk člověk, kterého firma potřebuje, tak ho vezmou. Ale on není. Takhle jsem mu to řekl, s dovětkem, že je to jen jeho problém. A on, že by snad přijal tuhle informaci? Ne. Naštval se na mě, urazil se a přestal se mnou mluvit. No, to je celý on — kritiku nikdy nepřijímal.
