Článek
Doslova mě vyrazili a já se nejprve cítil dotčený, uražený, a pak jsem za to byl vlastně rád. A vím, že tohle bude mé oblíbené místo, když se během dne budu chtít stavit na jedno rychlé kafe. Jo, zní to dost možná divně, ale je to tak. Já totiž primárně nešel jen na kafe, já potřeboval někde, jak se říká, zabít čas. Měl jsem hodinu, potřeboval ji vyplnit, a tak jsem si řekl, že vlezu do kavárny. Zapnu si tam notebook a nějaký čas tam pobudu.
Jednu kávu prosím
Lidí tam bylo celkem dost, ale pár volných stolů ještě zbývalo. K jednomu menšímu jsem si sedl, vyndal notebook a když přišla servírka, objednal jsem si espresso macchiato. Začal pracovat na notebooku, slečna ho mezitím přinesla a já pomalu upíjel. Věděl jsem, že tu musím vydržet hodinu, nic jiného jsem si dávat nechtěl, takže jsem použil osvědčený trik: dokud mám nápoj, tak tu budu sedět. No nic nového pod sluncem, tahle metoda.
Ale za deset minut přišla servírka. „Dáte si ještě něco?“ tázala se mě. „Ne, díky, zatím mám ještě kávu,“ odpověděl jsem doufajíc, že odejde. Jako všude jinde. Ale tady ne, byla lehce přidrzlá a měl jsem pocit, že to neříká poprvé. „To kafe tady jenom srkáte, stejně už ho máte studené, buď si něco dejte, nebo vás požádám, abyste se sbalil a odešel.“
Co si dáte? Účet
Z toho jsem byl překvapený, to se mi jinde nestalo. Bylo vidět, že můj výraz tak vypadal. A ona pokračovala: „No, moc nekoukejte, my jsme kavárna, nejsme coworking ani vaše kancelář. Tady se konzumuje, jinak tady nemáte co pohledávat,“ odpověděla mi rázně. A znovu se zeptala: „Tak dáte si ještě něco?“ A já naštvaně špitl, ať mi přinese účet.
Za chvíli byla u mě, řekla 63 Kč a já zaokrouhlil na 70, i když jsem nechtěl dát původně ani korunu. Ale postupně se to ve mně rozleželo. Je to jejich podnik, jsou to jejich pravidla. Chtějí vydělávat, ne být ohřívárnou pro toho, kdo má hodinu času. Dost možná přede mnou vyhodili další lidi, co se tam chtěli jen ohřát, a já díky tomu našel volný stůl.
Takže vlastně tenhle přístup je skvělý. Ano, do kavárny se chodí pít káva, ne tam pracovat a vysedávat. Takže vlastně jsem rád za to, že jsou tací. Dá se očekávat, že tam místo vždycky najdu, protože tam židle nebudou zabírat ti, co kávu pijí hodinu. Uznáváte, že je to takto v pořádku?
