Článek
Co uděláte, když máte hlad a nechce se vám vařit? Můžete jít do restaurace, můžete si ohřát něco v troubě nebo v mikrovlnce, případně využít některou z dovážkových služeb. Vyberete si, objednáte a poslíček vám jídlo autem přiveze. Přesně takhle jsem to vyřešil já, když jsem dostal chuť na pizzu. Sice mám pro všechny případy jednu ukrytou v mrazáku, ale řekl jsem si, že si dám raději kvalitnější, čerstvou, chutnější. Vytáhl jsem mobil, všechno naklikal a už jen čekal, až ji dovezou.
Do hodiny jsme u vás
Přiznám se, že nerad telefonuji, proto využívám služby, kde se dá jídlo objednat on-line. Jednoduše, bez nutnosti se s někým dohadovat, si všechno naklikám, vyberu a objednám – zaplatím až poslíčkovi při převzetí. Tam, kde pizzu objednávám, mi hned obratem nejen potvrdí objednávku, ale také napíší čas, do kterého bude u mě.
Někdy je to čtvrt hodiny, jindy 30–45 minut, párkrát to byla hodina. Vždycky však tenhle čas dodrželi – a to bylo skvělé. Dnes mi ale nebylo přáno. Nejenže mi napsali, že u mě budou do 60 minut, nakonec však tento závazek nesplnili.
Měli jste tu být do hodiny, už pizzu nechci
Čtu potvrzení objednávky a vím, že jíst budu až za hodinu. No nic, měl jsem na svůj hlad myslet dřív, ale to vydržím. Minuty ubíhají a poslíček stále nevolá ani nezvoní. Uběhne oznámených 60 minut a nikde nikdo. Říkám si, že jim dám ještě deset minut a pak to začnu řešit. Ani za 70 minut od potvrzení objednávky nic nedorazilo, a tak jsem to vyřešil po svém.
Zapnul jsem troubu, otevřel mrazák a vyhrabal tam mraženou pizzu, kterou jsem se rozhodl povečeřet. Trouba se nahřála, já do ní vložil jídlo – a do minuty zazvonil telefon. Poslíček prý stojí před domem a můžu si dojít pro jídlo. No, dobrá.
Pozdravím, on také, a začíná v termoboxu lovit moji objednávku. Zastavím ho: „Měli jste tu být do hodiny, už pizzu nechci,“ povím a poslíčka pošlu pryč s tím, že zatím placeno nemám, večeři jsem už vyřešil jinak a o jejich pizzu nemám zájem. Zakládám si na tom, že sliby a časy se mají dodržovat.
Stačilo zavolat
Samozřejmě se může stát cokoli, co objednávku zdrží – to chápu a jsem k tomu tolerantní. Ale je slušnost zvednout telefon a zavolat, případně poslat zprávu. Nešlo o pár minut, ale skoro o půlhodinový skluz oproti původně avizovanému času. A když se oni neumějí chovat slušně a profesionálně, proč bych měl já?
A tak si poslíček pizzu zase sbalil a odjel. Oni ji určitě zužitkují: buď ji přihřejí jinému zákazníkovi, prodají ji jako take-away, nebo si ji dá k večeři personál. Moje večeře už se pekla v troubě; dvě pizzy bych nesnědl a hotovou nechci sušit doma dva dny, než na ni zase dostanu chuť. Snad budu mít příště s objednávkou víc štěstí.
